Kalifornský písničkář a producent Chuck Prophet patří k té linii alternativního folkrocku, kterému se říká ,americana‘. Jak se na správného alternativce sluší, nikam se nedere, a přesto z jeho repertoáru čerpají hvězdy jako Solomon Burke, Peter Wolf, Lucinda Williams či Aimee Mann. Jeho aktuální album LET FREEDOM RING! (Cooking Vinyl, 2009, 39:17) leccos připomíná, ovšem v dobrém smyslu slova. Kdyby tolik hudebních odkazů nashromáždil na jediné desce někdo jiný, asi by mu to neprošlo. Jenže tento osamělý elektrický jezdec s prorockým jménem vyzařuje tak mocné sebevědomí, že člověka ani nenapadne pochybovat o jeho autorské soběstačnosti.
Když se Chuck Prophet před několika lety představil návštěvníkům řevnického festivalu Blues v lese, zasvěcenci jistě postřehli, že si s sebou přivezl bubeníka Winstona Watsona Jr., jenž mimo jiné zazářil na Unplugged Boba Dylana. Dylanův vliv by byl jasný i bez této nápovědy. Ještě víc však písničkář svým naléhavým projevem evokuje Toma Pettyho nebo Bruce Springsteena, od nějž odkoukal způsob, jakým se dá vyklenout zdánlivě jednoduchá a ,malá‘ melodie. Nikdy přitom nejde o pouhou kopii, jeho rukopis je stále dobře čitelný.
Už jednou jsem o Prophetovi napsal, že je takový tichý trumf, jenž každou novou deskou sám sebe přebíjí. Na CD Let Freedom Ring! (natočené v inspirativním Mexico City) osciluje mezi gará žovou jam session a trubadúrským soulem a la Boss, o kytarovém sóle v úvodní písni kdosi napsal, že jde o „bezbožný sňatek Keithe Richardse s Tomem Verlainem“. Především tu však lze za vším tušit kořeny, které dělají Ameriku Amerikou. Chuck musel dostát tradici už proto, že se narodil ve Whittieru – místě, kde vyrůstal Tom Waits – a kvůli svému otci, jenž si kdysi vystřihl roličku v kultovním snímku Džungle před tabulí. Tehdy to bylo poprvé, co ve fi lmu zazněl rock’n’roll (konkrétně Rock Around The Clock). A v nahrávkách Chucka Propheta z počátku třetího tisíciletí rock’n’roll důstojně doznívá.
