Hned na začátek na sebe prásknu to, co však stejně už všichni, co čtou mé recenze pravidelněji, pravděpodobně vytušili mezi řádky – jsem melancholik. Mám rád pomalu plynoucí čas, vznešené (a chápu, že pro některé až patetické) nálady, kouzlo obyčejných okamžiků, kdy se zdánlivě nic neděje, a přesto je okolo tolik podnětů, z nichž se dá čerpat inspirace do dalších dní. Proto také nepřekvapí, že když se zjeví na scéně Ciaran Byrne v podstatě dnes již ve staromódní poloze laptopového indieelektronika, já jdu do kolen. Důvodem je spíš než oblíbený styl samotná devítka nadýchaných kompozic na desce NINE LIVES CAUSEWAY (Psychonavigation Rec., 2008, 37:40) ve středních tempech. Všechny obsahují silné analogové, melodicky chladivé postupy hned v několika vrstvách. Skladby jsou jako dělané do začínajících zimních dnů s také trochu pomalejším večerním tepem času. Celé krátké CD je nenucenou snahou o maximální přístupnost nevyhýbající se občasnému experimentálnímu a stylovému tikání, klikání & škrábání. Kdo má rád Arovane, Ulricha Schnausse nebo Kettel, ten si u Ciarana Byrneho přijde na své.
Druhá deska z irského labelu Psychonavigation putuje k posluchačům od domácího elektronického matadora Dereka Carra. Je to už téměř dvacet let, kdy tehdy 14letý Derek začal experimentovat s prvním Casio samplerem, aby se především v posledních sedmi letech profiloval doma coby významná postava techno scény. V Kristových letech přichází se svým autorským dlouhohrajícím debutem s názvem THE DIGITAL SPACE RACE (Psychonavigation Rec., 2008, 57:23), a jak už to tak často bývá, o techno se zde zdaleka nejedná. I když… Všechny skladby nezapřou, že jejich autor je protřelý DJ. Rovné beaty dominují celé jedenáctce skladeb, avšak proti nim jde loungeová nálada, jež opouští klub a po způsobu Pentatonic či raných Spooky se vydává na letecký výlet. Pozoruje známé scenérie z ptačí perspektivy a v rychlém sledu jednu destinaci za druhou. I když se z motorů line strašidelný řev, v duši je klid panující z relativní zemské idylky. Tak na mě působí album, které jako by propadlo časoprostorem o dekádu zpět. Na retro vlnu má deska moc malý odstup, a i když se docela příjemně poslouchá (Derek má evidentně rád jemné atmosférické nálady), dokážu si ji představit jen coby kvalitní nerušivý back ground ke každodenní činnosti.
A na závěr kompilace. Ovšem ne jen tak ledajaká. Název AN TAOBH TUATHAIL VOL 2 (Psychonavigation Rec., 2008, 69:07), v češtině „Druhá strana“, nese již od roku 1999 pravidelný pořad rádia RTÉ RnaG, který od pondělí do pátku mezi třiadvacátou hodinou večerní a první hodinou ranní seznamuje posluchače s novinkami na nezávislé hudební scéně celého světa. Populární pořad programového šéfa stanice Ciana Ó Ciobháina si vybudoval takovou reputaci, že po první kompilaci vyšlé v minulém roce bylo pokračování doslova posluchači vydupáno. Cian ji uvádí slovy: „Tentokrát jsem šel do klidnějších vod indie scény s touhou připravit soubor skladeb v takové režii, aby jej měli posluchači chuť vyslechnout v kuse než systémem ,náhodný výběr‘.“ Výběrovka dobře odráží touhu autora pokrýt vývoj moderní nezávislé hudby jak mimo věčně zelený ostrov (včetně takových hvězd jako Susanna & The Magical Orchestra, Colleen, Mice Parade nebo L. Pierre), tak doma v Irsku (Boxcutter, Somadrone, Chequerboard). Když přidáme pár nevydaných kousků (madtheory, Ranger 3, Cane 141), máme před sebou příjemnou selekci v přeci jen mírně elektroničtějším duchu. Cian doufá, že kompilace nejen potěší pravidelné posluchače pořadu, ale dokáže přilákat i pár nových. Po několika posleších mám nutkání si o pořadu zjistit více a to je pro výběrovku asi nejlepší vysvědčení.