Concept Art Orchestra Katowice

3_koncept_artJazzová akademie v polských Katovicích patří mezi školy uznávané v celé Evropě. Nejen vzhledem k blízkosti našich hranic, ale také kvůli kvalitě výuky se stala zajímavou rovněž pro mladé české jazzmany. Orchestr složený ze studentů posledního ročníku se díky polskému velvyslanectví ocitnul počátkem loňského léta v Praze, kde vedle koncertu na zahradě ambasády si zahrál dvakrát v Jazz Docku, a právě tam se zrodila živá nahrávka tohoto alba. Tehdy byl program uváděn pod názvem Mingus’ Children, neboť je věnován především hudbě Charlese Minguse. Koncerty byly zároveň loučením s jeho dirigentem, hostujícím učitelem na akademii, vynikajícím hráčem na basový trombon a tubu, kterým byl chicagský rodák Ed Partyka. Nejčastěji ho najdete v diskografii Bob Brookmayer New Art Orchestra a Vienna Art Orchestra. Pro nás je zajímavé, že rytmiku tohoto osmnáctičlenného bandu tvoří dnes už zavedení hudebníci naší jazzové scény pianista Vít Křišťan, kontrabasista Rastislav Uhrík a bubeník Tomáš Hobzek. Nejen jako hráčku, ale také jako skladatelku jednoho z titulů alba, najdeme v sekci trubek Štěpánku Balcarovou a mezi saxofonisty Luboše Soukupa.
Na desku byly zařazeny tři Mingusovy skladby a tři autorů z orchestru. Všechny Mingusovy skladby vycházejí z orchestrace napsané Sy Johnsonem, významným aranžérem, který se proslavil v 50. a 60. letech (je také podepsán pod hudbou Coppolova fi lmu The Cotton Club, 1984). Johnsonovy aranže jsou natolik spjaty s Mingusovou hudbou, že u zařazených skladeb Haitian Fight Song a Good Bye Pork Pie Hat je logicky užívá i Mingusův posmrtný big band (např. CD Blues & Politics, 1999). Například v Haitian Fight Song můžeme obdivovat, jak po basovém prologu se z tónových hlubin začne postupně vrstvit přes trombony, saxofony a trubky dynamika zvuku orchestru až k extatickému sólu sopránsaxofonu. Že to ke konci skladby „vybudí“ Hobzeka k bouřlivému sólu jeví se zaručené. Good Bye Pork Pie Hat, jedna z nejkrásnějších Mingusových věcí, se zrodila v noc, kdy zemřel velký tenorsaxofonista Lester Young (15. března 1959) a autor, Johnson i mladí muzikanti z Katovic nechávají naplno vyznít smutek a melancholii toho večera v newyorském klubu Half Note. Tenorové sólo Jakuba Skowrońského odehrávané převážně v nižších polohách je dokonalé, snad ještě temnější, než v původním sólu Johna Handyho (květen 1959). Mingusova muzika je jedinečnou ukázkou orchestrálního hard bopu, v němž zvuková hutnost hraje důležitou úlohu. O to je potěšitelnější, že do tohoto konceptu zapadají i autorské skladby trombonisty Michała Tomaszczyka Inspirated By B.B. nebo Štěpánky Balcarové Song For Paolo. Ještě odvážnějším směrem se ale pustil druhý pianista Nikola Kołodziejczyk ve skladbě Over Tonne, v jehož úvodní tutti pasáži je harmonie v souladu s názvem poněkud destruována. Následují úseky, které jsou postupně syntézou minimalismu a jazzrockového zvuku, série free improvizací střídaných s baladickými chvilkami sopránsaxofonu Wojciecha Lichtańského a tenorsaxofonů Luboše Soukupa a Jakuba Skowrońského. Skladbu završuje v duchu úvodu rozdivočelý závěr. Vynikající titul! Barytonsaxofonista Jarosław Bothur s celým orchestrem Mingusem inspirovaný projekt ukončuje skladbou Moanin’. Ta se vyznačuje až gospelovou naléhavostí, Mingus slyšitelně pokračuje modernizací Ellingtonova jungle stylu, v němž rytmus a expresivita hrají důležitou úlohu a melodičnost témat jsou samozřejmostí. V jednotě se Sy Johnsonovými aranžemi vznikly nadčasově jedinečné jazzové tituly, což album katovických žáků potvrzuje dokonale.

Radioservis, 2011, 53:21

Přidat komentář