Světoběžník Fred Frith (on sám si říká nomád) má na švýcarských Intakt Records už delší dobu nejenom domovské právo, ale i výsadní postavení. Vydal tu desky v duetu s Chrisem Brownem, v triu s Carlou Kihlstedt a Steviem Wishartem, spojil se s Arte Quartettem, vévodil souboru Maybe Monday a v roce 2010 zaujal albem Ragged Atlas se superformací Cosa Brava. Na ně nyní navázal skrumáží dvanácti nahrávek, nazvanou The Letter. Jeho společníky jsou opětovně houslistka Carla Kihlstedt, akordeonistka a klávesistka Zeena Parkins, basista Shahzad Ismaily a perkusista Matthias Bossi; tentokát však přibral jako hosty ještě Michaela Elroda s tamburou a Williama Winanta s basovým bubnem a je to znát: dráždivost virválového pojetí některých skladeb to jenom zvýšilo. Toto seskupení, balancující na rozvíravé hraně experimentálního rocku a komorní improvizace, dokáže totiž být bujaře až rozjuchaně rozverné a dravě úderné i uvážlivě meditující, avšak vždy opojně vstřícné, proudné, rozdychtěné, přešaltovávající na zasukovaných předělech hbitě z rytmického inferna do dráždivé souzpěvnosti (neboť využívají i vokály, ale také potvrzují své přetřesové smršti třeba na psacím stroji). Frith kontruje: jde pouze o vyprávění příběhů. Jistojistě – jde však o to, jak je se svými „dopisovými“ kompaňony vypráví: tu zatumlovaně nebo apokalypticky zadrhávaně, tu étericky zajíkavě, rozkouskovaně i rozšafně, tu zase s uhrančivou líbezností či se zahalovanou rozpínavostí, v každém případě však s lákavou a vyváženou proměnlivostí, vždy vabank. Prostě v přesmyčkách souhry tito hudební dobrodruzi, rekrutující se z různých žánrových zázemí, využijí na přeskáčku všechny možné (a snad i nemožné) tyglíky, z nichž čerpají svoji inspiraci. Jistě: v té zazní Art Bears či Henry Cow, a vlastně celá rockově opoziční scéna někdy až wyattovského ražení, nicméně tyto pravlivy se slévají do jiného řečiště zcela přetavené a přizpůsobené současné situaci. Bušení jako o život přejde do odzemkového rytmu, hlasové přebíjení do vybroušené pospolitosti, změtená souvztažnost do precizní melodičnosti, čerpající až z folkových hlubin. A všechny tyto přetřesy, všechny rozprouděné rozběhy jsou zaobroubeny v celku, který je i se všemi protihrami, vybuzujícími zvukovou osobitost, jednolitý a dokáže oslovit co nejširší publikum (alespoň to vstřícné publikum, jež nemá averzi proti novátorství).
Intakt Records, 2012, 61:06