D_Rradio: Parts; D_Rradio & Lianne Hall: Making Spaces

Začneme etymologií trochu podivného názvu. Britská trojice si vymyslela dlouhý název Death Row Radio, který pro novinářské a propagační potřeby zkrátila na D_Rradio. Při vyslovování tedy mějte před očima spíše tuto verzi názvu – D.R.Radio. Teď již ale k hudbě samotné. Jaro v člověku tu a tam probouzí jeho něžnou část osobnosti. Velejemný ambient tria je pro tyto příležitosti jako stvořený. Krátké i několik desítek vteřin dlouhé momentky jsou samplovací haiku na statické posvátno. Základem kompozic jsou krátké úseky neznámých symfonických skladeb, které zde díky smyčkování, echovému království a praskajícímu „vinylovému“ efektu získávají patinu polozapomenuté slavnosti. Žádné zednářské tajuplnosti, pouze verze šibřinek, jež neznámo proč upadla v zapomnění. Pokud máte rádi hudbu takových snilců, jako jsou Marsen Jules, Colleen nebo Kiln, budete určitě nadšeni. Druhá sólová deska projektu je totiž kombinací Julesova debutu a „karuselového“ alba Thermals postrockerů Kiln. Co to hudebně znamená? V podstatě audio verze zažloutlých pohlednic, které na nás také dýchají silnou atmosférou. A aby trojice nezavdala někomu příčinu shazovat minimalistickou tvorbu poznámkami o natahované vypulírované nudě, nenechala žádnou z kompozic přejít hranici třetí a půlté minuty. Přitom dlouhý symfonicko-hlukový úlet by také nebyl k zahození. U atmosférického ambientu se často vyplatí při poslechu zavřít oči, u desky Parts toto platí dvojnásobně.
4_making_spacesSpolupráce D_Rradio se zpěvačkou a písničkářkou Lianne Hall představuje trojici ve zcela jiné poloze než na jejich sólové desce. Melancholie v hudbě zůstala, jinak se ale přesunujeme do popově písničkářského hájemství, kde se spíše než na samplování hraje na akustickou souhru kytary, houslí, naprogramovaných bicích a, ano, i kláves a elektroniky obecně. Lianne, oblíbenkyně Johna Peela, který ji prohlásil za „jeden z největších britských hlasů současnosti“, zcela jasně určila směřování EP, které je prvním výliskem labelu D_Rradio Sentence records. Tím je pop, který si tu a tam vezme impulzy z trip-hopu, jinde si smočí prst v acid jazzové smetaně, aby se zase jinde přetočil k experimentátorům z elektronické indie líhně. Nejlepším příkladem budiž poslední alba Marka van Hoena pod přezdívkou Locust. Při poslechu se tu a tam k preludujícím muzikantům přitočí Matthew Herbert, The Sundays nebo Lamb. A to nejsou vůbec nudní společníci, ba naopak. Loňský rok zastihl D_Rradio ve velké formě. Bude zajímavé sledovat, zda se jim v budoucnu podaří atakovat vysoko posazenou laťku obou nosičů. Nebude to věru lehké.

Distraction rec., 2010, 35:41; Sentence rec., 2010, 30:26

Přidat komentář