Kde je podle vás pro hudebníka příjemné a stimulující prostředí k tvorbě? Nelze jistě generalizovat. Pro metalistu to může být něco zcela jiného než pro skladatele vážné hudby nebo kovaného industrialistu. Japonec Daisuke Miyatani je knihkupec žijící na malém ostrově Awari. Možná i proto je jeho hudba na debutovém albu DIARIO (Ahornfelder, 2007, 39:57) tak tichá a introvertní, plná drobných mikrotémat spletených dohromady akustickými i elektronickými nástroji. Krajan z labelu Ahornfelder, Yuichiro Fujimoto, vsadil na podobně znějící skladbičky díky své databance polních nahrávek z horského prostředí. Daisuke se územně nevymezuje. Jeho ,field recordings‘ přinášejí nálady volné přírody, městských veřejných prostor, ale nejvíce místa na albu se dostalo záznamům pořízeným uvnitř uzavřených místností. Minimalistická unplugged kytara, xylofon a další akustické elementy nevkládají do hudebních kompozic mnoho, z mála však těží maximum. Japonci mají cit pro drobné formy uměleckého vyprávění a Daisuke Miyatani je toho typickým příkladem.
Další deska labelu Ahornfelder je již plně v režii živých nástrojů. Pryč je přebytečná elektronika a další atmosférické berličky. To si asi řekl Jörg Follert známý pod hudebními přezdívkami Wechsel Garland nebo Wunder a pod novým pseudonymem 17 Pictures stvořil bezejmenné album plné plus mínus dvouminutových instrumentálek. Od zvrstvených kytar, jež povětšinou vedou melodickou linku, se v druhé vlně odpíchneme ke klávesám, xylofonu, banju nebo foukací harmonice. 17 PICTURES (Ahornfelder, 2007, 34:03) jsou drobné kresbičky neudivující svou expresí nebo okázalým novátorstvím, konzumenta totiž odzbrojí jinými trumfy.
Nenucenou elegancí a stoprocentně pozitivní atmosférou všech devatenácti položek alba. Jako kdyby Tindersticks přestali hrát v klubech a přesunuli svoji činnost do kaváren a cukráren. Obyčejně nejsem schopný nezvykle vysoký počet tracků skousnout, zde však společně s Frans de Waardem z Weekly Vital volám: proč tak málo?
