K prvnímu poslechu CD nové formace obvykle záměrně přistupuji s informační neposkvrněností. To je také případ debutu jednoho z členů někdejší velmi zdařilé a inspirativní kapely E.S.T. pianisty Esbjörna Svenssona. Po albu basisty E.S.T. Dana Berglunda TONBRUKET (ACT Music/2HP, 2010, 55:22) mohou směle sáhnout jak milovníci jazzu, tak fandové rockových instrumentálek heavymetalového či punkového osrdí (Stethoscope). Nejdříve jsem si myslel, že naslouchám muzice nějaké brutálnější verze country jazzu Billa Frisella (úvodní Sister Sade), z jiných pasáží převažuje pocit metalového koncertu. Dan Berglund však stejně jako u E.S.T. neužívá baskytaru, hraje výhradně na kontrabas, nejen pizzicato, ale například v emotivním Sailor Waltzu má dlouhé dramatické sólo hrané legato, časem se přidá steel kytara Johana Lindströma a výsledkem je velmi působivé dueto. Lindström je nejvýznamnější švédský hráč na havajskou verzi kytary, zde ještě obstarává hru na další nástroje – na akustickou i elektrickou kytaru, ve všech případech pro zvuk kapely velmi důležitě. Výrazný švédský folklorní motiv má Gi Hop s dupavým rytmem a opakujícím se motivem hraným buď na housle Martinem Hederosem, jinak klávesistou skupiny, nebo unisono všemi. V obdobném duchu, ale v poklidnější náladě zní The Wind And The Leaves, vpředu slyšíme španělku, v pozadí akordeon. Romantickou impresí je Wolverine Hoods díky klavírnímu partu a na něj navazující rockové elektrické kytaře. V Monstrous Colossus se kapela rozhodla sestavit skladbu z rockových kytarových klišé riffů a z psychedelické plochy hodné experimentů konce šedesátých let. Smutkem piána a táhlého zvuku varhan zní Song For E, kteroužto melodii věnoval pianista Martin Hederos svému předčasně zemřelému kolegovi Esbjörnu Svenssonovi – Dan Berglund k tomu s nemenší rozjitřeností zahraje basové sólo. V podobném tónu zní začátek následující skladby Cold Blooded Music, po němž následuje dramatizace skladby až do podoby zvukové koláže s dominující elektrickou kytarou. Závěrečný Waltz For Matilda je pomalá baladická skladba jako vystřižená z prostředí americké country & western music – samozřejmě ve výsostně osobitém muzikantském pojetí. Bubeník Andreas Werliin ve hře kvarteta Tonbruket plní úlohu tvořit jednoduché, ale důrazné rytmy, atmosféra skladeb po něm nevyžaduje technické exhibice. Berglund sice stvořil jinou hudbu, než jakou hrál se Svenssonem, ale při opakovaném poslechu jí lze přiznat příbuzenskou vazbu. V náladě, ke vztahu k etnickým kořenům – byť zde ve zvláštní fúzi severské a americké vesnické. Že k tomu Berglund používá rozsáhlejší nástrojový arzenál je jeho volbou. Že v soundu zaznívají výrazné rockové prvky je také přirozené, neboť se k hudbě heavymetalových velikánů různých období hlásí jako k významné osobní inspiraci. Velmi zajímavá hudba.
