Evropou táhne událost: bohémský argentinský tangueros Daniel Melingo s vizáží starce, jevištním krokem Charlese Chaplina a skřípavým hlasem Toma Waitse. Nabízí meldito, tedy prokleté tango zpívané slangem periférie a hrané na dřevorubeckou pilu. A navzdory očekávání, že nepůjde o žádnou tango selanku, raději se posaďte. Nevydýchali to před vámi už jiní. Bez Melinga by možná nebyli Bajafondo Tango Club, Cristobal Repetto ani Gotan Project. Zatímco geniální bandoneonista Artur Piazzollla kdysi tango, smyslnou hudbu bordelů, zpřístupnil klasikům a avantgardistům, Melingo před časem určil směr rockerům. Všichni se mu přitom chtějí podobat, ale nikdo na něho nemá. Melingovo nepravděpodobné tango prolnuté gaučovskými rytmy chamame ovšem nemá nic společného s efektní extravagancí, dokazuje pouze co se stane, když se dávné salonní tradice chopí rocker z undergroundu.
Skladatel, punkový básník, producent, hudebník a zpěvák Melingo na albu MALDITO TANGO (Mañana/PJ Music, 2008, 47:35) tango zkroutil, až z něho kape krev. Riskoval raději opovržení, než by ustoupil od nutkání vrátit se do 20. let minulého století – zlaté éry nesmrtelných hlasů Carlose Gardela, Edmunda Rivery a Roberta Goyeneche – a vytáhnout odsud tango na fl ám po pařížských kabaretech. K ránu se odsud potom ozývá Melingův bizarně nepředvídatelný hlas, absorbující nejvypjatější okamžiky Waitsova skřehotání, urputnou dramatičnost Nicka Cavea, lascivní provokatérství Serge Gainsbourga a strašidelnost Vinicia Capossely. U hudby si pak představte pódium, na němž stojí jeho kapela Los Ramones Del Tango s kontrabasem, bandoneonem, kytarou a houslemi Javiera Casalla od Bajafondo, slyšíme také vibrafon s pozounem a Melingův klarinet, který teatrálně hází k nohám dam a místo něj spustí na kazoo nebo pilu. Melingo po celou dobu pak připomíná herce, sarkastického komika s neodolatelnou mimikou a teatrálními gesty: botu používá jako telefon, sjede pomyslnou kokainovou lajnu a do publika tajemně prohlásí: „Tango, příteli, to jsou drogy, ženy, koňské dostihy a whisky.“
Na tom koncertě jste asi chyběli, album, i když studiové, přesto berte za takřka stoprocentní náhradu. Stačí zavřít oči. Nádavkem se vám dostane cvrlikání ptáků na úvod výtečné chamame skladby Julepe En La Tierra s dvojicí akordeo nistů Rudym a Nini Flores. Tím výčet hostů nekončí: starodávné ploužení po parketě A Lo Magdalena zpestří vysoký hlas Cristobala Repetto, toho, o němž se říká, že „spolk starý gramofon i s troubou“ a do studia si zaskočila také další hvězda současného tanga: klavírista a zpěvák Juan Carlos Caceres.
Jedná se o první Melingův mezinárodní počin v péči labelu Mañana založeném Eduardem Makaroffem od Gotan Project. Vizitku chlapa, co prošel argentinskou vojenskou diktaturou s průkopnickými rockovými kapelami Los Abuelos De La Nada a Los Twist, žil v Brazílii, kde spolupracoval s Miltonem Nascimentem, přestěhoval se do Španělska, nechal si narůst dready, ve studiu Phila Manzanery natáčel hudbu pro Almodovarovy fi lmy a zajímal se o acid jazz, aby se nakonec vrátil do Buenos Aires k životní lásce tangu, „jedinému způsobu, jak zatracenýmu světu připomenout, že jsem se ještě nezbláznil“.
A teď ho máme, tuláka, nazpět. Vypravěče melanchonických příběhů v nepřenosném slangu ,lunfardo‘, pravém jazyce tanga. Nemusíte mu vedle španělštiny ani rozumět, abyste se některých raději vzdali – například závěrečné litanie Eco Il Mondo, se zvukem pod nehty zalézajících houslí, plačícího klarinetu a umíráčku vyzváněného strunami kontrabasu. Všude kolem prší, ptáci nepřestávají řvát, předměstí se s prvními projíždějícími auty probouzí a vás nenapadá nic jiného, než se někde zhoupnout.
Jose Luis Borges jednou prohlásil: „Tango je hudba, která si s vámi udělá, co si jen zamane.“ U Melinga je tomu přesně naopak.
