Underground nikdy nebyl vymezen jako hudební žánr a zařadit do něj toho či onoho umělce je dnes složitější. Někdo se k němu hlásí víc, někdo míň – což ale nakonec není to nejpodstatnější. Například takoví DG 307 jsou považováni spolu s Plastic People Of The Universe za nejpodstatnější kapely českého undergroundu. Je přitom paradoxní, že leader ,Dégéček‘ Pavel Zajíček o svém řazení do undergroundu dnes nerad slyší. Ono není příliš divu – to, co je pro jednoho největším doporučením, může být pro jiného stigmatem.
Nové album DG 307 nese název KVĚTY PODZIMU – BARVY JARA (La Fabrika, 2009, 67:57) a vyšlo jako první vydavatelský počin klubu/divadla La Fabrika, což rozhodně není žádná androšská palírna. Přesto si tento koncertní záznam zachovává to, co DG 307 s undergoundem (možná v užším slova smyslu) spojuje: syrovost, spontaneitu, nekompromisnost a – což bylo vždycky doménou právě téhle kapely, ať už v ní hrál kdokoli – dokonalý průnik jistého cíleného barbarství s hlubokým poetickým prožitkem.
DG 307 v posledních letech vydávají téměř výhradně živé nahrávky. Má to svou logiku, související s tím, co bylo naznačeno: kapela upřednostňuje spontánní přístup k interpretaci. I když je její projev v obecném smyslu výrazně ,hudebnější‘ než tomu bylo v divokých 70. letech, neznamená to, že by v její hudbě nebylo místo pro překvapení a pro momentální nápady. Samy písně ostatně procházejí stálým procesem proměny. To dokresluje i toto album, které kromě nových skladeb, jimž vévodí čtyřdílná ,suita‘ Čtyři roční období a mezi nimiž má zvláštní místo úvodní skladba Květy jara, která přináší do projevu DG 307 zajímavé moderní prvky a výrazově je rozhodně blíž jakési triphopové koláži než ,klasickému undergroundu‘, přináší i repertoárové ohlédnutí. Nejstarší písní (nepočítáme-li zajímavou perličku, coververzi Venus In Furs od raných Velvet Underground) jsou Lidi krve z roku 1979, v současné verzi vyloženě písničková záležitost. Naproti tomu deset let stará Ukolébavka s pro Zajíčka netypickým přímočarým a vlastně něžným textem se dostává do úplně jiné dimenze s vyloženě psychedelickou hudební složkou. Zásadními perlami staršího data pak jsou dnes už vlastně ,hity‘, dá-li se v této kategorii u DG 307 přemýšlet, totiž Rozlitý vody a New York Praha Paříž, rozměrné kompozice, které má kapela dokonale ,v paži‘ a výtečně se soustřeďuje především na jejich dynamiku a ,koordinaci‘ s výrazem deklamujícího Pavla Zajíčka.
DG 307 se podařilo natočit další výborné album, které přesahuje jakýkoli žánr. Osloví každého, kdo k němu přistoupí bez předsudků – jako k čiré poezii jednoho z nejlepších současných českých básníků, předávané způsobem, jaký v české kotlině nemá srovnání.