Pustit se do tanečního křížku s marockou transovní hudbou bratrstva Gnawů, to si rovnou můžete vlézt do ždímačky. Vyjde vám to nastejno. Marocký bubeník, producent a DJ U-Cef její intenzivní nátlak navyšuje: hip hopem, drum’n’bassem, reggae, dubem, elektrickými kytarami a přesvědčením, že neúprosný rytmus kovových kastanět karkabus ještě neřekl své poslední slovo. Fúze elektroniky s exotikou dnes můžete doslova přehazovat lopatou, sítem nejalovosti ale propadne málokterá.
Načinčat taneční beaty dřevěnou loutnou nebo kvílením muezzínů umí kdekdo, ódu na vytříbenou originalitu s puncem dlouhodobosti nebo schopností přišpendlit vás ke zdi už pouze vyvolení. U-Cefova teprve druhá nahrávka HALALWOOD (Crammed Disc/Rachot, 2008, 59:20) nevzbuzuje údiv ani tak výsledkem – bez řečí vzrušivým, energickým, nekompromisně účinným – jako spíš odysseovská cesta k ní na trase New York, Marrakéš, Casablanca, Londýn. Nevysypal ji totiž z rukávu, strávil nad ní dlouhých sedm let. Solitérské hledání nových podnětů a výzev pro Gnawa, rai a berberské melodie se obešlo bez obvyklého balastu vše pohlcujícího robustního techna spolehlivě skrývajícího úbytek nápadů. Interakce mezi akustickými nástroji, včetně citery qanun, flétny ney či sintiru, a elektronikou připomíná svérázný rébus neztrácející až do konce napětí i kvůli U-Cefovu nápadu. Každou ze skladeb totiž rozsvítí výjimečný hlas či nástroj, mezi nimiž najdeme Natachu Atlas, Stevea Hillage, Miquettea Giraudyho, Rachida Tahu, Justina Adamse nebo UK Apache s tuniskou zpěvačkou Aminou Annami a armádu světu neznámých marockých a alžírských hudebníků.
Do jedné věty U-Cef klidně zamontuje francouzštinu s arabštinou a angličtinou, v hodně nabroušené skladbě Boolandrix (s vědomím Hendrixových návštěv Maroka v 60. letech) nabízí vlastní vizi toho jak by fenomenální kytarista možná pojal Gnawa a v rytmické smršti Marhabahia naopak dnešní setkání s brazilskou sambou a hudebním lukem berimbau. Popmusic budoucnosti pak zastupuje svérázná spolupráce s Damonem Albarnem v obskurně melodické Stisk a úplně největší myslitelný nářez nadzdvihující květináče na oknech Mo’Rock’n’roll s kytaristou Justinem Adamsem.
Váže se k ní zajímavý příběh: původně se mělo jednat o vrchol alba s hostujícím Robertem Plantem a sakra slavnou marockou zpěvačkou Najat Zatanou. Nevyšlo to, takže se U-Cef na WOMADu obrátil na jinou hvězdu z pod Atlasu, Cherifu. To pro změnu zatrhl manžel. Nakonec U-Cef v jednom marrákešském hotelu, vlastně napůl bordelu, uslyšel naprosto neznámou Mbarka Mansori, ochotnou mu během jediné hodiny vyzdobit svým uhrančivě ječivým hlasem zmíněnou Mo’Rock’n’roll. A sen o vrcholu alba se přece jenom uskutečnil.