„Přišel ke mě ve snu Satchův duch a povídá: ,Chlape, udělej moji hudbu po svým‘,“ pábil Dr. John, dozajista s tváří hráče pokeru, když oznamoval vydání tribute alba. A jak mu jeho jazzové veličenstvo Louis „Satchmo“ Armstrong ze záhrobí uložilo, tak učinil. Album standardů a coververzí skladeb, spojovaných s Armstrongovou osobou, tepe a zvoní neworleánským rhythm and blues, funkem a soulem.
Že půjde o mimořádnou nahrávku odhalí hned úvodní úprava evergreenu What A Wonderful World. Tuhle romantickou písničku nahrál kde kdo. Vyváděly se s ní psí kusy, třeba když si Nick Cave a Shane McGowan dělali šprťouchlata vyšponováním patosu ad absurdum. Ovšem Dr. Johnovi se podařilo neslýchané. Předně zapomeňte, že se tradičně jednalo o baladu. Dr. John řádně nakopl tempo, přefrázoval melodii, přidal odpíchnuté sborové vokály hostujících Blind Boys Of Alambama a rozpustile navřískané dechy. Výsledek přitom nepůsobí jako parodie. Naopak, konečně vyzní jako radostná oslava onoho nádherného světa. Patosu nezbyla ani špetka, přebilo ho ostré jižanské koření.
Extrémní úpravy se dočkala také Weillova klasika Mack The Knife, proměněná na odpíchnutý funk s hiphopovou pasáží. Melodii málem nepoznáte, doprovod stojí na slapující baskytaře, ale opět necítíme žádnou neúctu ke zvolenému materiálu. Spíše jde o jeho vydařený překlad do odlišného kontextu. A jak deska odsýpá, nepřekvapí už ani lenivý španělský rap v „downtempo rumbě“ Tight Like This.
Dobře ovšem fungují i „očekávatelněji“ zpracované, ale vždy něčím zajímavé kusy. Třeba vytříbený duet s Bonnie Raitt, blues nezapírající bigbandový feel I’ve Got The World On A String. Nebo vášnivé provedení spirituálu Nobody Knows The Trouble I’ve Seen s důležitou pohostinskou rolí neworleanské divy Ledisi a The McCrary Sisters. À propos hosté: krom zmíněných i Shemekia Copeland nebo fenomenální trumpetista Terence Blanchard, který se na Armstrongově piedestalu nemusí chovat nijak ustrašeně. Album zpestřují, ale nenabourávají jeho celistvost, nedělají z něj produkt „various artists“. Neberou pořadateli večírku úlohu hlavního baviče.
Aniž bychom chtěli upírat Dr. Johnovi zásluhy, je ovšem třeba zmínit jedno jméno. Sarah Morrow. Právě tahle šikovná trombonistka aranžovala a spoluprodukovala desku Ske-Dat- De-Dat: The Spirit Of Satch. Lze předpokládat, že dáma s bohatými funkovými zkušenostmi (do kapely ji přizvali třeba Bootsy Collins nebo někdejší Davisův basák Foley) má na neotřelé a zdařilé koncepci podíl lvice. Ale ať už nejlepší aranžérské nápady dodal kdo chtěl, málokdy se podaří natočit tak smysluplné tribute album. Satchmo musel v hrobě pookřát natolik, až je s podivem, že ho pan doktor rovnou neoživil. Nebo snad oživil? Probůh, kdo se to tam vlní v dechové sekci, s vykulenýma očima, ve smokingu s motýlkem? Tohle je snad opravdu hudební voodoo. Ale vážně. Dr. John dokázal provařeným evergreenům vdechnout (kolikátý už?) nový život.
Concord Records, 2014, 58:24
