Edvarda Grahama Lewise mají hudební fandové zafixovaného především jako klíčovou postavu postpunkové legendy Wire. Ta v současné době zažívá svůj třetí vrchol, korunovaný loňskou vynikající řadovkou Change Becomes Us. Její nekompromisní kytarový zvuk je důstojným ohlédnutím za začátky kapely, aniž by čtveřice zněla jako trapná parodie sebe sama. Graham je ale také znám jako šéf mnoha vedlejších projektů, které se většinou orientovaly elektroničtějším směrem. Absence syntetické složky v současné podobě Wire možná přiměla Grahama oprášit elektroniku a vrhnout se do sólového experimentování. Výsledkem jsou dvě souběžně vydávané desky, z nichž každá směřují trochu jiným směrem. All Over je brána médii jako ta „zásadnější“ polovina nové Lewisovy produkce. Je hybnější, skladby mají většinou písničkovou stopáž a často jsou opatřeny i vokálem. Kdo zná předchozí bokovky Lewise, ať už letité Dome, Duet Emmo nebo novější He Said Omala, H.A.L.O., Hox či Ocsid, ví, že jistý melancholický tón se vine skrze všemožné Grahamovy experimenty jako červená nit. Nejinak tomu je i u nejnovější tvorby, která pro hlasovou příbuznost může snadno připomenout písničkovější tvorbu Briana Ena (otec ambientu hostoval na debutu Lewisova sólo projektu He Said). Vydávat spoluzakladatele Wire za plagiátora by ovšem bylo nespravedlivé. Jistá odlidštěnost, minimalismus industriálního charakteru totiž v nejnovější Enově tvorbě totiž nenajdeme.
All Over je sice sólová deska, na jednotlivých kompozicích se ale podílelo poměrně velké množství spolupracovníků. Většinou se jedná o mladší švédské spoluhráče, které najdeme už na předchozích bočních deskách. Ať už se jedná o elektronika Andrease Karperyda, který se mihne v otvíráku Approaching Wheels, zpěvačku Lindu Dahl, kterou slyšíme v Quick Skin nebo amerického veterána PT Kirka (aka Akatombo), jehož rozsáhlý materiál vydaný pod hlavičkou projektu Fossil Aerosol Mining Project si také zaslouží vaší pozornost. Zatímco sólové, povětšinou instrumentální projekty funkční v 90. letech většinou čerpaly ještě z dozvuků taneční horečky, nový materiál je fúzí avantgardních experimentů, tanečních základů a temně industriálních podnětů posledních třiceti let. Barevná skládanka je až překvapivě přístupná. Může za to i nenápadná práce se samply, kdy v Quick Skin osvěží druhou polovinu tracku exoticky znějící strunný nástroj, The Start Of The Next Week probarví linky různě zkreslené trubky, ve Straight Into The Corner zase zní harmonium Jamese Hamblina z howardAmb jakoby nasnímané z oběžné dráhy. Časté smyčkování taky přivede Grahama několikrát do hájemství Robina Storeyho a jeho Rapoon. Vyvážená kolekce v sobě kloubí cit pro obyčejné písničkářství i nezvladatelné sklony k elektronickému experimentování. Nenásilně a zcela přirozeně.
To deska nazvaná All Under míří především do experimentálně ambientních vod. S titulním otvírákem doslova, protože tento kus je původně hudebním doprovodem stejnojmenného filmového kraťasu, ve kterém spolu bojují pod vodní hladinou nazí muži a ženy. Hudebně se dostaneme na orbitální stanici, jejíž prázdné prostory zaplňuje zběsilé pípání mnohapalubních přístrojů. Spolu se backgroundem nekonečného vesmíru za zády se dostáváme do blízkosti rukopisu Briana Lustmorda. Základem naživo zaznamenané skladby byla společná, hlukově monochromatická práce z roku 1981 pro jistou audiovizuální výstavu, která je zařazena na disk jako skladba číslo dvě. Tu Graham složil společně s parťákem z Wire i řady bočních projektů Brucem Gilbertem. Oproti tomu čerstvá kompozice The Eel Wheeled připomene svým bizarním, recitovaným příběhem podobný track The Other Window z wireovské desky 154. Závěrečná No Show Godot je vrcholem kolekce, kdy se z původně ambientní nahrávky, postavené na řadě průmyslových tichých zvuků, vyloupne majestátní, zvolna plující triphopová seance s úchvatným melodickým obloukem a energicky riffující kytarou. Druhou nahrávku rozhodně není nutno brát jen jako doplněk „písničkovější“ All Over. All Under obstojí s přehledem sama o sobě.
Editions MEGO, 2014, 39:33
Editions MEGO, 2014, 39:52
