Finská nezávisle vydavatelská obdoba našich Indies, to je label Stupido, který v poslední době začíná obracet svoji pozornost čím dál častěji do finské indie rockové historie. V letošním roce narazil na démant nejvyšší ceny – post punkovou minulost finského rocku, kterou přináší shrnutou na kompilaci EILISEN JÄLKEEN: SUOMALAISTA POSTPUNKKIA 1981–1987 (Stupido/Danse Macabre, 2010, 78:52). Dvaadvacet položek výběru jasně ukazuje, že současný úspěch finského rocku měl solidně našlápnuto už před 25–30 lety. Jen tehdy Finsko nemělo po ruce exportní mechanismy, které dokázaly dostat hudbu pětimilionového jezerního státu do tolika zahraničních domácností. Přitom potenciál kapel, které vycházely z odkazu Joy Division, Visage nebo Siouxsie & The Banshees, tu už tehdy byl. Hitoví Musta Paraati složili takové hymny, že by se všichni fanoušci The Sex Gang Children museli olíznout až za ušima. Vedle toho tanečně melancholická pětka Belaboris by mohla leccos říci nejen milovníkům Client nebo Marsheaux. Prim na celé kompilaci hraje sychravé vyznění všech skladeb, řežavé kytarové laufy, vytažená basová linka, rovný rytmus, primitivní elektronika a sloganovité texty. Všechny položky jsou v dobré zvukové kvalitě, takže na závěr dodám, že tohle je pro všechny milovníky poctivého post punku, a že se jich s příchodem Franz Ferdinand a spol. vyrojilo slušné množství, opravdový zlatodol.
A post punk a Stupido Records ještě jednou. Tentokrát si ale budeme povídat o současné finské post punkové hvězdě Varjo, která vydala svoji definitivně poslední desku VIIMEINEN NÄYTÖS (Stupido/Danse Macabre, 2010, 43:13). Za rozhodnutím ukončit historii úspěšné partičky letošní šestou řadovkou stojí tragické úmrtí zakládajícího člena formace Henryho Waldena, který pár týdnů před nástupem do studia uhořel ve svém domě. Kapela z piety připravené album natočila a jistá vzdorovitost, spojená s postpunkovou špínou raných Bauhaus dělá z desky velmi silnou a uvěřitelnou kolekci písniček. Ty navíc jako ,exotický bonus‘ doplňují fi nské texty a dojem z laponské lezavé přítomnosti je veskrze hmatatelný. Není divu, že se o kolekci pochvalně vyjadřuje celá řada zahraničních respektovaných portálů a původně undergroundová deska (se stejným duchem jako pětice předchůdců) získala celosvětovou distribuci. Trojice se rozhodla pokračovat v hudebním snažení i v budoucnu. Původní název z piety opouští, hodlá se prezentovat jako Silent Scream a to s anglickými texty a prý větším příklonem k ikonám Killing Joke nebo crust punkovým legendám Amebix.
