Elektročas

Elektročas jsou z Hradce Králové a je možné je směle označit za nastupující generaci kapel sdružených okolo vydavatelství Silver Rocket. Už to samo o osobě znamená, že nešetří ani sebe, ani případné nezasvěcené, k tomu, co hrají, přistupují hrubě a krutě. Prostě zdravé mládí, co tříská do kytar, protože je jasný, že ty dědci už musejí konečně dostat za vyučenou. Syrová řezničina ovšem zároveň nemusí ještě znamenat, že je jedno, co se hraje, hlavně když je to nahlas. I když to pochopitelně nahlas je.
Debutové eponymní album (Silver Rocket & Pure Heart, 2009, 27:06) má rozmáchlý zvuk, útočící nekompromisním noise rockem na první signální. Ovšem nečekaně až překvapivě nejsilněji vyznívá v klidnějších momentech. Vygradované agresivní pasáže válcují a smetají vše z cesty, a když tenhle nadupaným motorem opatřený truck vyráží na dálnici, je dobré mu uhnout z cesty. Ale přesto teprve ve chvíli, kdy dočasně zpomalí a řady válců jen zlověstně bublají, připraveny zabrat plnou silou, ukáže svou skutečnou tvář. Ta je zkřivená v neradostném šklebu, připravena si to vyřídit s kýmkoliv a kdekoliv. Kdysi se tomuhle říkalo emocore – než ten pojem totálně zdevalvovaly dětské kapely, po kterých zůstávají puberťačky s pořezaným předloktím. Jenže tohle není ,jako‘, to je surová realita, zdaleka ne tak moc veselá, jak se vás všichni okolo snaží přesvědčit. Nemá smysl se nípat v použitých prostředcích, všechno do sebe zapadá jak má. Určitě je lepší se nechat jít vyždímat touhle rotací někam pod pódium. Ale až zas budu mít pocit, že to je všechno na levačku (a že ten pocit mám poslední dobou nějak často), pustím si zas tuhle jízdu. Jako vysvětlivka, že nikdy není tak zle, funguje dokonale.

Přidat komentář