EMA: Past Life Martyred Saints

7_emaLevná nahrávací technika nejen uvolňuje ruce hudebníkům zaznamenávat svou hudbu v podstatě kdekoliv je to dnes napadne, další efekt nestudiového způsobu nahrávání je také v mnohem větším individualismu, který zavládl mezi muzikanty napříč žánry. Svoboda zhmotnit si své nápady plně vlastními prostředky rozděluje kapely a bere práci námezdným muzikantům bez vlastních autorských nápadů. To ale není případ Eriky M. Anderson, která se po několik kapelních pokusech hlásí jako EMA se svojí sólovou prvotinou Past Life Martyred Saints. Možná za to může vykořenění z rodné hroudy, že debutová deska EMY zní na první poslech tak roztříštěně. Jednou lo-fi kytarovka, podruhé temný pop s hlukovými přesahy, potřetí rock’n’roll rukopisem nedaleký PJ Harvey. Původně jsem chtěl o desce Past Life Martyred Saints napsat, že se její autorka rozhodla vyrazit na dlouhou cestu, ale po krátkých výpravách různými směry se nakonec vždy vrátila domů. To vše stále souhlasí, ale po další sérii pečlivých poslechů se ona prvotně negativní chaotičnost už nejeví jako nedostatek, ale spíše jako povahový rys, který k EMĚ přirozeně patří.
Debutová deska bývá dost často barevnou skládankou písniček, které se za léta nashromáždily v šuplíku jako na dřívějších štacích nepoužitelné. Není důvod si myslet, že letošní debut EMY je na tom jinak. A tak vedle sebe koexistuje á capella drobnost Coda, freak folková Marked i hardrockově hluková Butterfly Knife. Je docela dobře možné, že při nepozorných nebo spíše zběžných informačních posleších můžou spojnice mezi jednotlivými položkami zaniknout. Ty spíše než v technické rovině hledejte v podobných emocích, které EMA do skladeb nasoukala. Nenajdeme je u mnoha současných rockových souputnic, ale vypravit se s nimi musíme za Patti Smith, Lýdií Lunch nebo zmíněnou PJ Harvey, to znamená za ženami, které si svoji pozici na scéně obhájily silou svých písniček, do kterých rozpustily své jedinečné a silné osobnosti. Teď netvrdím, že EMA natočila druhé Is This Desire? nebo Horses. Náladou ale není upřímným ženským rockovým zpovědím s experimentálním přesahem daleko. Dalším úkolem Eriky M. Anderson bude vystoupit ze stínu slavných předchůdkyň. A to bude ještě těžší krok, než vydat povedený debut.

Souterrain Transmissions, 2011, 41:11

Přidat komentář