Když se trumpetista Enrico Rava (1939) ocitl v červnu 2003 v nahrávacím studiu Artesuono v historickém městě severovýchodní Itálie Udine, aby po čtvrt století nahrál pro mnichovskou značku ECM album Easy Living, měl za sebou pro producenta Eichera vydaná už tři úspěšná alba z let 1975–78. Novinka jeho kvinteta Tribe je u ECM už devátá, na svém kontě má celkem přes čtyři desítky alb. Patří k evropským muzikantům, kteří nikdy netrpěli komplexem před americkou jazzovou scénou. Tu brali jednak jako stylově pestrou nabídku k vlastnímu vyjadřování, jednak si byli vědomi přínosu evropských imigrantů jazzovému, obecně i hudebnímu, vývoji na obou amerických kontinentech. Věděl dobře, že italská múzičnost a melodičnost se neztrácely v jazzu od počátků. Svědčí o tom například první jazzové nahrávky pořízené v roce 1917 Original Dixieland Jazz Bandem spoluzakládaným trumpetistou Italem Nickem LaRoccou na podzim 1916, též autorem jednoho z nejslavnějších dixielandových standardů Tiger Rag. A první velký jazzový kytarový sólista Eddie Lang se ve skutečnosti jmenoval Salvatore Massaro a pocházel ze Sicílie. Ale dosti evropského jazzového šovinismu. Osmadvacetiletý Rava přesídlil do New Yorku v roce 1967 a jak přiznává, rychleji se sžil a naučil jazyk jazzové avantgardy než jazyk nové domoviny. Ač už dnes patří k veteránům scény, k sedmdesátníkům, jeho hudba je stále přitažlivá kombinací náročnější muzikálnosti – ozvěnou časů avantgardy a současně bohaté melodičnosti, která nutně zaujme i posluchače v jazzové moderně se příliš neorientující.
Jako zralý muzikant věří svému kompozičnímu umění natolik, že se rád vrací k některým vlastním tématům. V hudbě je to u interpretů sice běžné obecně, ale v jazzu na rozdíl od vážné hudby může být původní téma ovlivněno nejen ozvláštňujícími nápady autora, ale také obsazením kapely, osobitostí spoluhráčů. Na Tribe se proto objeví hned dvě skladby Enrico Rava Electric Five z alba Noir (Label Bleu, 1997) – Amnesia a Garbage Can Blues, které nové album otevírají, a Planet Earth z ještě staršího CD Secrets (Soul Note, 1986), tehdy obě Ravovy kapely byly ještě rozechvělé elektrickými kytarami. Tribe je akustická kvintetní nahrávka s muzikanty o více než jednu generaci mladšími než jejich kapelník. Druhý hráč s dechovým nástrojem, trombonista Gianluca Petrella, je pro zvuk kvinteta důležitý, spolupracuje s Ravou už od roku 2005. Na klavír hraje Giovanni Guidi, kontrabasistou je Gabrielle Evangelista a bubeníkem Fabrizio Sferra. Hostujícím kytaristou ve čtyřech skladbách je Giacomo Ancillotto, který však slyšitelně zasáhne do zvukového děje opuštěnými tóny jakoby z povzdálí, pak sólem vprostřed skladby s uměřenou gradací, jen ve skladbě F.Express. Album je baladické v duchu, jakým způsobem hudební příběhy vypráví Enrico Rava. Expresivněji se projeví ve skladbách Planet Earth a v titulní Tribe, v níž strhne i ostatní spoluhráče za zvýrazněné rytmické podpory nejen basy a bicích, ale také klavíru, který v ostatních skladbách zní spíše „post-billevansovsky“ romantičtěji. Rava napsal všechna témata. Závěrečná Improvisation jsou lehce uvolněné hrátky všech zúčastněných v kvintetu, vyznívající jako vzájemné uspokojení nad dokončenou prací. V závěru svým vypravěčským zpěvem s podkresem trombonu improvizaci zklidní svou typickou zdrsnělou něhou trubka Enrika Ravy.
ECM/2HP, 2011, 64:53