Švýcarskou progresivní značku Veto Records založil roku 2007 saxofonista a klarinetista Christoph Erb, aby poskytl prostor pro mladé muzikanty, kteří odmítají hudební kompromisy a o něž naopak nejeví větší zájem už zavedené firmy. Samozřejmě se sám některých projektů (například formace Veto nebo Big Veto) aktivně zúčastňoval, každopádně Veto si získalo značné renomé nejen doma, zvláště když jeho zakladatel navázal úzké kontakty s chicagskou hudební scénou, jež je podle jeho vyjádření „fantastická“. To už byl jenom krok k založení sublabelu Veto Records/Exchange, určenému vzájemným mezinárodním spřežením, ve kterém už sám expandoval a nadělil si v něm skutečně erbovní místo (viz Erb / Baker / Zerang (číslo 1), Erb Alone (2), Sack (s Lonbergem-Holmem, Rosalym a Roebkem, 3) nebo Screw and Straw (s Fredem Lonbergem-Holmem, 4). A v tomto trendu pokračuje Bot tervagl s Erbem (tenorsaxofon a basklarinet) a Jimem Bakerem (piano), nahraný v dubnu 2012 v chicagském Kingsize studiu. Jak vidno, spolupráce s Bakerem v triu Erba natolik zaujala, že se k ní vrátil v duu; a neprohloupil: ti dva se od samého počátku, tedy v improvizaci s českým titulem Motýl (!) vzájemně provokují jak v prolongovaně dravé úsečnosti, tak ve žvavém rozmarničení či průnikovém vrtošení, takže výsledným dojmem je skutečně motýlově poletující dvojpólovost, místy však až záskočně utrhovačné pitvoření. Úsekovitý přístup sice občas setrvává i v dalších momentech alba, včetně ustavičné soubojnosti, bývá však zahalován bádavě frčivou přesýpačností, až vrtulovostí (to Erb) nebo přeskočně rozptylovou rozryvkovostí s ustavičně novým, pročišťujícím rozehráváním dané partie (zejména Baker). Tximeleta pak navíc triumfuje odmršťujícím zahlcováním a utíkačským rozviřováním zadaného tématu. Nato ovšem basklarinet vnese do děje ukotvující prohloubení i melodizující mudrlatství (Mupu-kupu), na což naváže vybroušené rozumbradovství a neplytké učarovávání, které přes rozpitvávané rozkochání přejde do klavírního sóla, dochrčeného Erbem (Gwilwileth). Závěr (Kelebek) tentokrát dílo nekorunuje přes snahu obou protagonistů vše znovu zvariovat a zdůraznit, naopak působí s poněkud opakovačsky zbytnělou roztrušovaností. Co z tohovyplývá? Záleží na tom, co kdo od Bottervaglu očekává. Pokud je to brilantnost souhry, ve které si oba hráči odpovídají i v protikladech, a nápaditost zkusmého propírání a poodkrývání vzájemných výzev, bude resumé nejnovějšího Exchange v naprostém plusu.
A přece mi tentokrát něco schází. Je to tím, že jde „jenom“ o další počin v dosavadní výbojové řadě? Nebo mi chybí pocit celistvosti alba, který by ujednotil ono zneklidňující propátrávání šancí? Ať tak či onak, průbojnou vymýšlivost Erbovi a Bakerovi asi nikdo neupře.
Veto Records/Exchange, 2012, 47:16