O kvalitách čínské zpěvačky Feng-yün Song není pochyb a ocenit si zaslouží i to, co dělá pro přiblížení a integraci čínské hudby s evropskou. Její koncerty na oslavu čínského Nového roku se staly už tradicí a téměř vždy nabízejí zajímavé momenty. To však neznamená, že totéž vyzní i na desce. Dokládá to záznam KONCERT ROKU MYŠI 2008 (Indies MG, 2008, 71:41), kdy Feng- yün Song doprovází hradecká filharmonie pod taktovkou Jana Kučery a pianista Emil Viklický. Právě toto výjimečné spojení zřejmě stálo u nápadu koncert zaznamenat a vydat.
Co funguje – nebo může fungovat v rámci dramaturgie slavnostního večera (o vyznění v sále nemohu nic říci, protože jsem tam nebyl) – ale na desce nevyznělo. Zařazení Larga z Dvořákovy Symfonie č. 9 c moll sice mohlo dodat večeru slavnostní atmosféru, ale na desce jde o vysloveně zbytečnou nahrávku. Kdo má zájem o Dvořáka, pořídí desku s kompletní nahrávkou a koho zajímá výkon čínské zpěvačky, Largo prostě přeskočí.
Že Feng-yün Song zvládá i evropský repertoár, už ukázala mnohokrát, prokazuje to i na desce, přesto si dovolím pochybovat, že by se našlo mnoho lidí, kteří mají v České republice zájem o nahrávky jejího podání Svatebního věnečku Adama Michny z Otradovic nebo Mozartovy Touhy po jaru natož pak notoricky známé Tiché noci spojené v našem prostředí s Vánocemi. Pokud ho tyto skladby zajímají, asi dá přednost jiným záznamům. Projev čínské zpěvačky je přece jen trochu specifický a skutečnost, že zvládá i tento druh repertoáru neznamená, že pro něj neexistují lepší interpreti.
Nejzajímavější proto pro tuzemského posluchače jsou čínské a středoasijské písně s typickou melodikou a náladou, a to zejména lidové. Stojí za to sledovat, jak se s orchestrálními úpravami tohoto přece jen nezvyklého materiálu, určeného pro úplně jiné obsazení a nástroje, vyrovnávali jednotliví skladatelé. Martin Smolka se ve zpívané části Vyšívání na zlatém hedvábí snažil přiblížit pojetí originálu, doprovod je střídmý a postavený na osamělých vybrnkávaných tónech, ovšem kontrast s evropsky pojatou instrumentální částí postavenou na mohutné orchestraci působí prvoplánově. Michal Nejtek se v písni Vyšel půlměsíc snažil o integrálnější propojení, ale písni trochu chybí zejména ve vygradovaných částech dálněvýchodní nádech. I Lukáš Hurník poznal úskalí propojování kultur. Šťastně sice volil perkuse, které mu pomáhaly lépe udržovat náladu, ovšem v závěru kazašské písně Krásná dívka jde orchestr proti náladě hudby. Naopak se mu povedl doprovod k mongolskému Úplňku, ovšem také kvůli odlišnému pojetí zpěvu, který se mu lépe dařilo podmalovávat dramatickou orchestrací.
Uším navyklým na world music asi nejlépe znějí úpravy Emila Viklického, jazzové prvky se ve world music objevují přece jen častěji než vážnohudební. A Viklický navíc zůstal u piana a nerouboval na čínské písně swingový rytmus, přičemž ani jeho sólo nerušilo. Číňanka se mu odvděčila zajímavým vokálem v jeho Moravském triptychu, v němž zpracoval tři lidové písně. Feng svůj pěvecký part zvládla dobře, ovšem aranžmá jsou až příliš filmově dramatická.
Připočteme-li k tomu ještě instrumentální skladbu Dobrá zpráva se dostala z Pekingu do pohraniční vísky, v níž žestě bouří jak ve vojenských písních padesátých let – jejich skladatel Dobiáš by zaplesal – výsledek působí jako nahrávka českočínského družebního večera, kde se umělci obou zemí snaží předvádět folklór přátel. A ani kvalita všech zúčastněných nezastře rozpaky. S jinými natočila Feng-yün Song mnohem lepší alba. Sečteno a podrženo – zbytečná deska, do které byla škoda investovat peníze. Mohly se použít smysluplněji, jak by řekl Václav Havel.