Florian Ross: Eight Ball & White Horse

8_florian_rossOpakující se vznik nových komb či big bandů složených z mladé generace jazzmanů a vycházejících z moderního jazzu je jev, který signalizuje aktuální a budoucí životaschopnost celé scény více než experimentální proudy. Lze to v současnosti pozorovat dokonce také u nás. Přestože nevím, jak českého milovníka jazzu nalákat na nahrávku současného mladého německého okteta, když v nabídce je tolik jiné hudby s přítomností světově uznávaných hudebníků, učiním to jako důraznou informaci v případě CD Florian Ross: EIGHT BALL & WHITE HORSE (Intuition/ 2HP, 2007, 65:31). Širší publikum je totiž v zajetí diktátu dramaturgické zahleděnosti do zvučných jmen, čímž dochází k určité dezorientaci. Rodák z Baden- Württembergu Florian Ross (1972) v úvodní etapě své kariéry sbíral nejrůznější ceny jako autor a pianista, až začala jeho skladby hrát významná tělesa od evropských symfonických, jako v Bambergu, rozhlasová včetně BBC, až k jazzovým, například v Bruselu či ve Vencouveru. Silně ovlivněný anglickými autory dvacátého věku píše skladby pro různorodé sestavy, například Svitu pro sopránový saxofon a smyčcový orchestr, nebo pro své jazzové trio s basistou Dietmarem Fuhrem a bubeníkem Jochenem Rückertem. Od svého debutu v roce 1998 natočil sedm alb a jeho mezinárodní spolupráce zahrnuje celou sadu zvučných jmen soudobého jazzu, včetně Lovana, Liebmana, Wheelera, Hollenbecka, Mendozy, McClurea či Brookmayera. Jako vizitka stačí?
Na loňském albu se podílí vedle Rossova tria, v němž však Rückerta nahradil Jonas Burgwinkel, dechařské kvinteto, v němž na altky a sopránky hrají Frank Vaganée a Felix Wahnschaffe, tenorsaxofon a klarinet střídají Jasper Blom a Wolfgang Fuhr, na barytonsaxofon a basklarinet hraje Niels Klein. Vaganée si ještě do studia přinesl altovou flétnu. Autorem skladeb a jejich aranžmá je Florian Ross. Bránu do tohoto Rossova muzikantského světa nám otevře hned úvodní Cry Out Loud naléhavou rytmickou figurou piána s basou a bicími, která stvoří podklad pro sóla tenorsaxofonu Fuhra a altky Wahnschaffeho. V následující Wollongong Sketch modeluje tenorsaxofon s elektrickým Rhodes klavírem chlácholivé téma, v němž si přijdeme na své pozorným poslechem bohatě větveného aranžmá všech pěti mistrů dřevěných nástrojů. Basklarinetové Kleinovo sólo v titulní skladbě White Horse připomíná Giuffreho skladby na pomezí jazzové moderny a třetího proudu a dokládá Rossovy hluboké znalosti soudobé hudby. Skladba začíná zvukem strefené poolové koule, zřejmě číslo osm, a jejího pádu do díry. Že se lze muzikantsky vyřádit v zahuštěné podobě dokazuje jedenasedmdesátivteřinová skladba Aspect of…, v níž svá minisóla stihnou nástroje rytmiky i basklarinet. Jedenáctá Ouahog Wayland na závěr od pohodového úvodu vede přes sóla dechařů až ke zběsilé free kolektivní improvizaci v explozích bicí soupravy. Vše odeznívá někam do ticha, v jehož vesmíru se rodí veškeré zvuky díky lidskému hledání, kterak jejich pomocí něco sdělit světu o své duši.

Přidat komentář