Dvanáct let už se elektroakustický vizionář Francis Dhomont (1926), bytující mezi Francií a Kanadou, zabývá odhalováním niterného světa Franze Kafky, jeho osudem, dílem, složitou osobností, reakcemi na svět a společnost. Jeho cílem je vyjádřit fenomén Kafka hudebně v prolongovaně vrstvené, zatím však nezavršené kompozici Le cri du Choucas. V průběhu této tvůrčí anabáze vznikly i tři studie (autor je nazývá skeče), které kafkovský námět předjímají, variují, sondují, nicméně dospěly do stádia samostatných skladeb, které mají vlastní identitu. Tato muzikální „prolegomena“ každé poněkud jinak, po svém, vytvářejí zobrazení kafkovského mýtu, a nelze je tedy považovat za pouhý předstupeň něčeho rozsáhlejšího, co přijde.
Premieres traces du Choucas i A propos de K jsou ryze hudební. První z nich pojímá Dhomont spíše fragmentárně a osobnostně, druhou zase spíše ve složitosti vztahů rodinných i společenských včetně judaistického aspektu, střed alba pak obsahuje Brief an den Vater, tedy neodeslaný Kafkův dopis otci, vyjadřující strach, osamělost, neschopnost dorozumění. Tento dopis, jehož výňatky čte v originálním znění herec Martin Engler a jehož zvuková ambaláž čerpá i z hlasu německého skladatele Hanse Tutschkua, je tudíž středobodem, z něhož paprskovitě vycházejí další aspekty, vyjádřené pouze hudbou.
Skladatel osvědčuje hlubokou vazbu na Kafkův život i jeho dílo, jde tedy o jakési bytostné souznění, vyjadřující životní traumata a myšlenkové inferno, aniž shledáváme byť jen náznak monotónnosti. Naopak: Dhomontova hudba, využívající nejrůznějších přírodních i nástrojových prostředků a elektroniky včetně samplování, dokáže promísit něhyplnost s hřmotně se valícím proudem, překypující var či bouřkovou osudovost se zádumčivou potichlostí, její tok se stupňuje i minimalizuje, je úskočný i zaklínající, uminutý i zase plachý. Sled těchto nálad, tak blízký Kafkově obavě ze světa a z jeho nástrah, vytváří prošifrovanou vazbu, která posluchače zasáhne s nebývalou intenzitou. Etudes pour Kafka svědčí nejenom o neutuchajícím zájmu o ikonu někdejšího trojjediného pražského kulturního světa (tedy českého, německého i židovského), nejen o tom, jak postava tohoto spisovatele odpovídá i současnému změtení pojmů nikoli pouze u nás, ale i v dalších zemích. Je to (byť předstupňové) dílo, jež souzní se situací nás všech. Zneklidňuje, ale svým způsobem úzkostnou atmosféru pročištuje. Řečeno ještě jinak: je dost hudebníků, kteří hledají v Kafkovi inspiraci, Dhomont ji našel a využil.
empreintes DIGITALes, 2009, 53:48