Holandského bubeníka Freda van Duijnhovena známe snad jenom z freejazzového kvarteta Premier Roeles (viz album Ka Da Ver), ale ve své vlasti má značné renomé a bývá vídán a slýchán na koncertech s řadou pozoruhodných hudebníků, jimiž právě nizozemská scéna oplývá. Proslýchá se o něm, že ho inspiruje svět ptáků a přírody vůbec a právě o těchto podnětech svědčí i podtituly skladeb na maxisinglu Breuk (Why do birds…, Feathers, Frog’s Frozen). Jako hráč na bicí je van Duijnhoven rázný, průbojný, někdy bezostyšně valibukový, jindy přitlumeně zváhavělý nebo podhumpoláčněně průnikový, ale v tom není to nejpodstatnější, čím se na Breuku vymyká z ustálenosti. Vedle sólových akcí si tu totiž střihne veleznámý hit Burta Bacharacha a Hala Davida Close to You, ve kterém uplatní jemně vtíravý a křehce zpěvánkový projev vokalistky Amber van Nieuwburg za hráčské i aranžérské asistence marimbisty Eugena Flörena. S ním také zvukomalebně ztajemňuje titulní skladbu, ve které prostřídá souběžnost i vzájemné reagování bicích a marimby za proněžňování přídavnými elementy. Pozoruhodné je i uvedení básně Nory van Dam I still am (Frog’s Frozen) v bookletu, čímž dokládá, že buď jeho téměř tříminutové sólo vyjadřuje obsah uvedených veršů, nebo jde o neobvyklý typ souznění („Chci znít jako praskání ledu…“), které si z monologu žáby můžeme potažmo přenést i na perkusistu. A tak je toto mini-CD svědectvím, že i při krátkém časovém rozsahu lze nabídnout rozličná překvapení.
P. J. J./Toondist, 2013, 13:31