Gavin Bryars: The Sinking Of The Titanic

1_nos_na_nosice6Gavinovi Bryarsovi bylo v roce 1969 pětadvacet, když složil svůj opus magnum THE SINKING OF THE TITANIC (Touch, 2007, 72:35). Není divu, že se ke skladbě vrací znovu a znovu, pokaždé však s jiným kompozičním záměrem. Letos vydaná nahrávka přibližuje posluchači poslední verzi nastudování, tak jak ji sám principál předvedl spolu s gramofonovým kouzelníkem Philipem Jeckem a septetem Alter Ego na 49. ročníku mezinárodního festivalu komorní hudby v rámci Benátského Biennale v roce 2005. Vystoupení bylo navíc obohaceno o filmovou projekci Andrew L. Hookera. Za úspěchem této, na minimalistické scéně neobyčejně jímavé modlitby, je obsese nejznámějším lodním ztroskotáním, jež se v Gavinově případě promítla až do shánění technické specifikace Titaniku, dat a příběhů zachráněných, zasedacího pořádku pasažérů či informací o průzkumných výpravách k vraku. Největší pozornost si ale uzmulo notoricky známé téma líčící seběobětování malého lodního orchestru ve prospěch co nejlepšího udržení morálky trosečníků Titaniku. Skladba Autumn, jež zazněla jako poslední před definitivním zmizením lodního kolosu pod hladinou, se stala odrazovým můstkem pro Bryarsovu poctu. Minimalismus je v Gavinově podání decentní, melancholickou a stejně jako čin lodní kapely svrchovaně noblesní záležitostí. Maximálně prodloužená verze (některé starší podoby mají jen 15 minut) nejdříve nechá vyniknout Philipa Jecka se svými zaprášenými gramodeskami. Ten lupáním a praskáním navodí ,historickou‘ atmosféru, do níž se po necelé čtvrthodině připojí kompletní Alter Ego. Je až k nevíře, že téměř hodinu a čtvrt trvající dílo utáhne jeden melodický motiv prokládaný hlukovými pasážemi s Jeckovými smyčkami plus občasné vpády projekce s rozhovory přeživších. Pocta, memento, ale také svérázná metafora tenké linie mezi životem a smrtí, hladinou moře a oceánskou hloubkou. Je pravdou, že Bryars dokázal zabodovat i dalšími kusy snoubící v sobě minimalistickou techniku a neoklasické, ambientem zavánějící melodie (Jesus’ Blood Never Failed Me Yet nebo A Man In A Room, Gambling). Přesto se veřejnost i autor po právu nejvíce obrací ke stále čerstvé prvotině. Nové a v mnoha momentech odlišné provedení (především díky senzitivnímu Jeckovi) má i po téměř 40 letech stále co nabídnout.

Přidat komentář