Gerda Blank potvrzují McLuhanovo tvrzení o tom, že se svět stává globální vesnicí. Novozélandský multiinstrumentalista Rhys Braddcok a britský bubeník Stuart Mills žijí a tvoří v Brně. Podstatnější ale je kvalita jejich hudby. Jejich rock je plný energie, má ohromující drive, doslova se žene vpřed, přesto písním nechybějí výrazné až chytlavé melodie, což dobře ukazuje Half-Life. I na desce hrají s takovou vervou, jako by měl právě nastat konec světa a oni měli poslední šanci se vyjádřit. Ve dvou produkují tak hutnou muziku, jako by jich bylo pět, i když občas chybí trochu víc basů. Nápady však nechybí nikdy. Duo se nedrží jednoho pojetí, nabízí kytarový pop, ohlasy surfu, jako v titulní Numbers, něco garážového rocku nebo horor punku a psychobilly, tu a tam chytře okořeněné analogovými syntezátory, jaké se objeví hned v úvodním našláplém Taut. Nuda rozhodně nehrozí, každá písnička je trochu jiná a většině nechybí gradace, která je asi nejvýraznější v rychlém Blizzard a závěrečném Blokk, které otevírá podivná elektronika. Kapela umí dobře pracovat s kontrasty, což ukazuje Take My Body a uvolněnější The Living Light, kde s procítěným a křehkých zpěvem kontrastuje zkreslená basa.
Album potvrzuje výjimečné kvality dua. Revoluci sice nepřináší (ona je otázka, jestli v rocku ještě může být něco revolučního), Braddock a Mills ale vědí, co hrát a jak. Samozřejmě by šlo zmínit i řadu inspiračních zdrojů – kromě White Stripes, kteří asi napadnou každého kvůli obsazení, taky australskoberlínské kapely z okruhu Nicka Cavea a spol. nebo Jesus And Mary Chain, ale taky party typu Manic Street Preachers, Mega City Four a Wedding Present. Žádný z nich ale není tak výrazný, aby se dal jednoznačně identifi kovat, natož aby to vadilo.
Otázkou jen je, kam se Gerda Blank vydá. Jestli se pokusí převálcovat publikum skladbami se silnými melodiemi a refrény, jako je Half-Life nebo zda se přikloní k větší syrovosti, jakou nabízejí poslední a podle mne nejlepší tři skladby alba. Zajímavé by také bylo, kdyby dostaly větší prostor syntezátory. V každém případě se jedná o nadprůměrné album, které oživuje tuzemskou scénu a vytváří most mezi syrovým noise rockem a přístupnějšími směry, schopnými oslovit širší posluchačské vrstvy.
X Production, 2012, 51:09