Industriální současnost sloučeného Berlína byla zásadní inspirací Antye Greie alias AGF a Gudrun Gut, šéfové labelu Monika Enterprise a ženské persóny elektronické avantgardy číslo jedna už od začátku osmdesátých let. Obě dámy si vzaly nahrávací zařízení, holínky a vyrazily na stavby, které jsou každodenní realitou německé metropole. Zvuky běžící míchačky, pneumatického kladiva, vrtačky a dalších hluků na stavebních parcelách jsou základem kompozic, které věrně odráží náladu, kterou vždy po návštěvě obřích rozestavěných skeletů mám. A šeď, tentokrát záměrná, vládne i společnému albu, kam se dámy skryly pod společnou stříšku Greie Gut Fraktion. Gudrun Gut vždy produkovala dobrou muziku, pokud byly hudební nápady podepřené silnými myšlenkovými vizemi. A procházka centrem rozestavěného Berlína, kde přes hejno jeřábů a hradby lešení není tu a tam vidět ani samotné nebe, je téma dotýkající se každého Berlíňana. Je až s podivem, že ho už dávno neuchopil nějaký další umělec místního kreativního kvasu. Beton, bahno, štěrk a voda kapající na hliníkové lešení je rytmickým základem elektronických skladeb debutu Greie Gut Fraktion v převažujícím středním rytmu. Uvnitř kompozic je pak vytvořen prostor pro tradiční recitaci AGF, která má tentokrát více sloganovitý charakter. Úkrokem stranou BAUSTELLE (Monika Enterprise, 2010, 49:59) je příspěvek China Memories, který refl ektuje multikulturnost Berlína dneška. Berlína, který od dob depresivního mládí Einstürzende Neubauten přijal podobu pro život přijatelnější industriální reality. Greie Gut Fraktion přišli s deskou experimentální, přesto neodbytně vtahující i neznalého posluchače do víru dění. Až mám občas pocit, že je potřeba po vyslechnutí Baustelle jít se z onoho hudebně zhmotnělého stavebního prachu osprchovat. Už za tuto hypnotickou autentičnost se sluší album pochválit.
