Štve vás nová vlna indie kytarovek bezostyšně vykrádajících sedmdesátá léta a tvářících se přitom, jaký progres nepřinesly, přičemž jsou ve skutečnosti jen dalším derivátem FranzFerdinand a The Strokes? Chybí vám postrock ve své ne tak hitové, ale o to uvěřitelnější valivé poloze? Tím myslím zpomalené tempo, tajemnou náladu, dlouhé stopáže tracků a tu a tam trochu rozostřených vokálů. Sáhněte po třetí desce kvarteta Halma a vše dostanete v míře vrchovaté. Zvlášť milovníci tučných basových linek si přijdou na své. Na desce BACK TO PASCAL (Sunday Service, 2006, 43:03) se tento nástroj objeví v rukou tří čtvrtin souboru doplňován steel kytarou, klávesami, bariton kytarou, metličkovými bicími a hrstí polních nahrávek. Pouze v coververzi Lands End původně od country barda Hanka Williamse se dočkáme vokálů. Jinak nechávají muzikanti za sebe hovořit pouze své nástroje. Neagresivně, se spodními proudy Morphine, Calexico nebo Giant Sand, a i přes otupené ostří zajímavě pro ty, kteří mají chuť naslouchat.
To Jan Gazzara na druhé dlouhohrající desce LOVE RULES (Sunday Service, 2006, 40:51) řeší své problémy s opačným pohlavím. Jako hudební podklad si zvolil přijatelnější kytarovkový sound na hony vzdálený temnotám čtveřice Halma. Ale ani on si neodpustí v jinak pozitivní atmosféře tu a tam zabrousit do vážnějších poloh, kdy k duhu přijdou hlukové výpady elektroniky s tanečnějšími rytmy. Dá tak vzpomenout na mnohem známějšího Thoma Yorka s jeho sólovkou. Po noci však přichází ráno a optimista Jan se chápe kytary, aby včerejší splíny zaplašil dalším přílivem kladně nabitých příslibů lepší budoucnosti, stejně jako Styrofoam, Bent či Lemon Jelly.
Pro zapřisáhlé pesimisty tato deska opravdu není, ovšem pro melancholiky hledající ve snění sílu by mohla být dobrým tipem pro dlouhé zimní večery.
