Hanson Brothers jsou pobočným projektem členů NoMeansNo. Dlouho mi unikalo, proč ho nadále udržují naživu, když má v zásadě stejné obsazení jako mateřská kapela a i NoMeansNo občas zařadili do repertoáru jednoduchou tří akordovou vypalovačku à la Ramones, na jaké se Hanson Brothers zaměřují. Lásku k Ramones lze chápat, těžko najít někoho, kdy by neměl rád písničky amerických ,Beatles punku‘, jsou svěží, svižné a ztělesňují ducha rock’n’rollu. Ale udržovat kvůli tomu léta naživu pobočný projekt? Leda snad, že by baskytarista Rob Wright tak miloval hokej, o němž jsou jejich písně, a chtěl maximálně využít možnosti vystupovat v brankářské masce.
Živé vinylové dvojalbum IT’S LIVING (Wrong Records/Southern Records, 2008, 32:11 + 30:04), natočené už v trochu odlišném čtyřčlenném složení stejně jako říjnový koncert v pražském Lucerna Music Baru, ale ukazuje, proč Hanson Brothers nadále existují jako samostatný projekt. Je jedna z nejostřejších satir na zábavový rock a hloupé sportovní fandovství, které za mořem dosáhlo mnohem větších výšin stupidity, byť i u nás můžeme na stadiónech vidět roztleskávačky a v pauzách mezi třetinami významných utkání play off jsou interviewováni udýchaní klíčoví hráči, kteří se sotvakdy zmůžou na víc, než že jim někdo „dobře přihrál, já vypálil a ono to tam padlo“.
Album je doslova nabito prvoplánovými přímočarými tříakordovkami, které mají výrazný riff a refrén, který si nelze nezapamatovat. Až je mi trochu líto, že se v nich zpívá jen o hokeji, mnohé jsou tak dobré, že by si zasloužily lepší osud. Rob Wright dobře ví, jak takovéto písně psát a co působí na burana, ať je z kanadského zapadákova a miluje hokej, nebo z české vesnice, kde se opíjí na místních zábavách a žije fotbalem.
Jednoduchý rytmus, nekomplikovaný, ale efektně zahraný přechod na bicí a prosté texty, které potěší každého fandu hry s toušem, jako je My Game, údernická 100 and 10 %, Sudden Death o náhlé smrti při prodloužení v play off nebo ta o děsivé Danielle (She Don’t Care About Hockey). Jen pár písní se z tohoto textového schématu vymyká, především tryzna Joey Had To Go o smrti jednoho z členů Ramones.
I deska ukazuje, že pro kapelu není nic svatého a dokáže osten své satiry přesně zacílit. Jen to chce nepřeskočit kratičká povídání na úvodu první a druhé strany desky, kde Tommy hraje zcela hloupého hráče, jenž není schopen ze sebe vymáčknout kloudnou odpověď, i když album nezachycuje, jak tento plachý chlapík s nudlí u nosu raději zůstává na okraji pódia, kde odvádí svou práci a světla ramp ho nelákají.
Ale i pár fotografií ukazuje, že Hanson Brothers nemilosrdně odhalují skutečnou tvář hokejového pozlátka a tupého fandovství. Nenavlékli se do dresů slavných týmů NHL, Rob v masce brankáře s nápisem Dumb má na sobě dres fanouška německé hokejové reprezentace a s džíny na půl žerdi odhalují prádlo hokejisty poseté zapranými skvrnami od potu a různých emulzí… To vše za tónů oficiální hymny severoamerické hokejové federace. Našinci jen chybí „kdo neskáče není Čech“, zatímco bubeník ve slipech se opět drbe na koulích (o tento detail jsou však posluchači desky ošizeni). Vidlákov jak vyšitý, návštěvníci zábav šílí a Keks se hrůzou třese.
Je to totiž dobrá satira a ta předpokládá dokonalé zvládnutí žánru, jako to v literatuře třeba dokázal Gore Vidal, když napsal parodii seriálu Dallas. Mnohým ani nemusí dojít, že si z nich kapela dělá legraci. A jako skutečným satirikům není Hanson Brothers nic svaté, a tak i orla ze znaku Ramones přizpůsobili, do jednoho pařátu mu strčili hokejku, do druhé láhev, v zobáku drží stuhu s výkřikem Total Goombah a okolo jsou v kruhu všechna křestní jména současných bratrů Hansonových.