Höstsonaten: Symphony N.1 – Cupid & Psyche

Hostsonaten_Cupid_and_Psyche_cover_300Osmačtyřicetiletý rodák z italského Janova Fabio Zuffanti je široce renesančním umělcem – podílel se na více než 40 albech množství kapel a projektů v žánrovém rozptylu od rocku, folku, popu, jazzu, filmové hudby, psychedelických experimentů po elektroniku. Založil a vedl mj. skupiny Finisterre, La Maschera di Cera, Rohmer, La Zona, Quadraphonic, Aries, R.u.g.h.e. nebo Höstsonaten. Posledně jmenovaná „Podzimní sonáta“ už svým názvem odkazuje jednak na inspiraci ikonickým filmem Ingmara Bergmana, jednak na vážný záměr vstoupit na pole klasické hudby (viz stejnojmenné skladby Otmara Máchy či Milana Zelenky). Skrze svou více než třicetiletou skladatelskou i hráčskou kariéru Zuffanti směřoval k formě „klasické hudby“. Po šesti letech příprav a cizelování spatřila světlo světa jeho první symfonie. Na podkladu Apuleiova literárního zpracování hostsonatenmytologického příběhu Amor a Psyché z 2. století (Amor = v latině Cupido) vystavěl formou symfonie o deseti částech epické hudební drama pro rockovou skupinu, smyčcový kvartet a orchestr. Ač je Zuffanti sám zručný hráč, především na všemožné typy basových kytar, k aranžím a orchestraci si přizval zkušeného Lucu Scheraniho, který hrával na klávesy v jeho dřívějších projektech. Cílem nebylo vyprodukovat klasické album, ale spojit pestrý zvuk orchestru s naléhavostí a důrazem rocku. Pokud bych Symphony N.1 přirovnal k filmům, dal by se výsledný dojem popsat jako kombinace Federika Felliniho, Sergia Leoneho a Alejandra Jodorowskyho, kteří se sešli na jednom place, aby společně vytvořili surrealistický husarský kousek. Cválající intro The Sacriface s frázovanými smyčci, výkřiky žesťů, vlnkami hoboje, flétny a fagotu se v druhé půli přehoupne do výpravného dialogu tenorsaxofonu s trombónem, který utne nástup rockového bandu a celou hádku pak zakončí zklidňující varhany. Zephyr evokuje nejlepší počiny progrocku první půle 70. let a následná překrásná orchestrální balada Love Scene dostává s využitím dechů jistý podtext sexuálního napětí. V příběhu je to moment, kdy se Psyche setkává s Bohem v rouhavé milostné noci. Unmasking, v němž Psyche prochází čtyři cesty svého trestu za hříchy, je jazzovou lahůdkou v plné orchestraci nad gershwinovským pianem s náznaky lidové písně, s mezihrami akustické kytary, mellotronu, fagotu a flétny. Cítíme tu Stravinského, Francka, Čajkovského i Brucknera.
Pastorační stavba Entrapped s krásnými melodiemi violy, flétny a cembala je dalším zklidněním po nervně vypjatém jazzu. Sheep and Water s vůdčím Rhodes pianem a přiznávkovými dechy je předehrou k modu operandi celé symfonie Underworld, kde se změnami tempa hlavní roli přebírá tu moog, tu sólová kytara, tu smyčcový kvartet. Finále příběhu se v The Ascension rozvine přes silné melodické linky, podporované rockovým spodkem s arogantně tvrdou kytarou, v teatrální fanfáry žesťů a plně orchestrovaný dovětek tohoto zdařilého hybridu symfonie, rocku a jazzu. Na říjen chystá Zuffanti s choreografem Paolem Grazzim scénické provedení díla v domovském Janově.

AMS, 2016, 41:12

Přidat komentář