Ida Kelarová se na poslední desce AVEN BACHTALE (Indies Scope, 2009, 55:20) vrátila k tomu, co ji proslavilo, tedy ke spojení romské hudby s jazzem a latinskoamerickými prvky, samozřejmě na odlišné úrovni, než to činila předvíce než patnácti lety. Kelarová těží nejen ze svého sytého a podmanivého hlasu, který je jak stvořený pro tento styl hudby, ale také z kvalit doprovodné skupiny Jazz Familia, zejména z talentu mladého slovenského pianisty Ondreje Krajňáka, a skladatelských schopností Desideria Duždy, který se postaral o polovinu skladeb.
Kombinace zvolených muzikantů doplněných ještě pár hosty umocnila pestrost alba. Skoro každá skladba nabízí trochu odlišnou polohu. V uvolněném Doj džeňora ukazuje Kelarová, jak si umí pohrát s náladou, a jak umí i táhlé skladbě s perlícím pianem dát napětí, což potvrzuje i gradující Kada baro svetoš. Úvodní Baro džives zas ukazuje, jak umí klavírista Krajňák základní motiv jazzově rozvinout. Madara pes zase zdobí sólo houslí hostujícího Júlia Baroše a Bari vera, který v závěru vygraduje expresivní projev Kelarové, ozvláštňuje harmonika.
Čhaje čhaje ukazuje, že se Kelarová cítí dobře i ve svižných skladbách a Amen bašavs dokazuje, že ani moderní pojetí s funky přihrávkami kytary důraznějšími rockovými bicími a sólem perkusí jí nedělá problémy. Džava džava je ukázkou, jak se dají do skladby citlivě zapojit prvky latinské hudby.
Na závěr pak Kelarová zařadila trochu zbytečně směs tradičních romských skladeb jako O poštaris a Amare a desku zakončila jednou skladbou Astora Piazzolly, potvrzující, že tango nuevo je nejen druhou láskou Kelarové, ale že ho taky umí podat.
V diskografii Kelarové jde o jednu z nejzdařilejších desek, je mimořádně vyvážená a citlivě pojatá, nikdy nesklouzne do přepjatosti a ani na chvíli se z něj nevytratí podmanivá atmosféra. Přesto mu něco chybí – moment překvapení a větší živelnost, kdy se hudba bude překotně valit vpřed jako proud dravé řeky a všechno smete. Toto je kultivovaná úprava pro koncertní sály, kde všichni sedí, sice bez chyb, ale také bez oné divokosti, která zabíjí.
