Po zavedeném sloganu, že nahrávku „pořídili spolužáci z Berklee“ (například Viklický s čerstvým šedesátníkem Frisellem) si už začínáme zvykat na informace o „spolužácích z Oslo“ a nejnověji o spolužácích hudební akademie z polských Katovic. Pianista Vít Křišťan (obsáhlý rozhovor s ním najdete na str. 23 tohoto UNI – pozn. red.), tenor a sopránsaxofonista Luboš Soukup a trumpetistka Štěpánka Balcarová, všichni ročník 1986 (rok státní likvidace Jazzové sekce), byli ještě loni členy studentského Concept Art Orchestra Katowice (viz recenze UNI 3/2011). Po absolvování se rozprchli po jazzové Evropě, Balcarová na škole zůstává ještě letos studovat dálkově. Už nyní tato trojice zanechává posluchačům za sebou významnou stopu: v Polsku vydávaný evropský magazín Jazz Forum ke svým výtiskům přidává jako přílohu nahrávky mladých kapel (podobně španělská etiketa Fresh Sound, kde nahrál své CD v roce 2009 také David Dorůžka). V březnu se díky tomu Evropě představilo česko- -polské kvinteto Inner Spaces, v němž naším sólistům tvoří rytmiku kontrabasista Max Mucha a bubeník Grzegorz Masłowski. Na koncertech je v případě jejich nedostupnosti zastupují další bývalí spolužáci z Katovic, doma již dobře zavedení basista Rastislav Uhrík a bubeník Tomáš Hobzek.
Hned úvodní Křišťanova Picture ukáže vizitku kapely: novodobou podobu moderního jazzu, v tomto případě navazující na cool jazz s jeho zpřehledněním melodie témat, oblibou v baladických pomalejších hudebních nápadech, ale s bicími modernějšího pojetí, kdy je ostinátní zvuk potlačen a bubeník více sleduje melodický děj hudby. V následujícím Song For Paolo od Balcarové se jak autorka, tak Luboš Soukup představí zcela vyzrálými sóly – přestože prvoplánově zaujmou, neopomeňte si všímat, co hraje Vít Křišťan u klavíru! V Balcarové The Silence Of Snow se hudba ve shodě s názvem tématu posunuje až do snivých poloh, k čemuž silně přispívá hra kontrabasu. Následuje Soukupova dramatická Omnipresent Evil s mimořádným sólem autora nad výbušnou hrou bicích; navazující klavírní sólo nás jen utvrzuje, že bude-li kapela pokračovat tímto směrem, může konečně hlas našeho avantgardního jazzu zaznít výrazněji. Za tuto skladbu celému kvintetu skládám skutečnou poklonu. Porte De Lilas, rovněž od Soukupa, nejen iberským koloritem připomíná spolupráci Milese s Gilem. Vzpomínkou na Moravu plzeňská rodačka Balcarová vyvažuje předchozí západní středomořskou inspiraci odkazem na melodiku domácí, nikoli však v duchu Janáčka, Viklického či Pavlici, ale na obecný muzikantský pocit, který v sobě mají všichni hudebně vnímaví krajané, jimž není cizí zaposlouchat se do české a moravské tradice; ten motiv by s radostí mohla hrát i dechová hudba. Basista Max Mucha k tomu přispěje kratším zpěvným sólem po předchozí expresi saxofonu. Křišťanovo On Her Birthday je z větší části sólem hraným jen s rytmikou, trubka, a tenorsaxofon nenápadně až v poslední třetině v pozadí, jen dotvářejí skvělou atmosféru. Jestliže Křišťan uspěl s Inner Spaces či katovickým orchestrem na polské scéně plné mimořádných klavíristů, buďme zvědavi, s čím se vrátí z Dánska, kam letos se Soukupem odjeli pokračovat ve studiích a sbírat zkušenosti na scéně, na niž se v celé historii cítili američtí jazzmani, včetně avantgardistů, velmi dobře. Štěpánka Balcarová se chystá v jazzových studiích pokračovat v Německu či Rakousku, Poláci zůstávají na akademii v Katovicích.
Jazz Forum, 2011, 55:52