Jestliže deskou Krajina Rovina (2010) Jana Kirschner sešla z cesty popové zpěvačky směrem k vlastnímu uměleckému vyjádření a albem Moruša biela (2013) svoji přináležitost k alternativnímu proudu potvrdila, Moruša čierna je logickým vyústěním těchto snah. Jde o projekt ještě méně konvenční a množstvím vyjadřovacích prostředků košatější než předchozí desky. Na Bílé moruši častěji probleskovalo světlo jasných melodií. Její černá kolegyně je potemnělá – ne ovšem ve smyslu smutku a deprese. Nezorientovaný posluchač bude mít mnohem víc práce proplést se aranžérskými a zvukovými labyrinty, aby si zapamatoval, nebo dokonce prozpěvoval klíčové pasáže jednotlivých písní. Zpěvačka a spoluautorka nám posluchačský zážitek nijak neusnadňuje a jeden, i když pozorný, poslech alba zdaleka nestačí k tomu, abychom se jím mohli skutečně kochat.
Třebaže písně do určité míry stojí i na textech (a například výrazná Na krídlach divých včiel s verši „Hrá harmonikár / opitý kráľ tancuje sám“ skrývá epické prvky), v prvním plánu stojí hlas jako hudební nástroj, případně i hudba bez hlasu. Úvodní osmiminutová (!) Idú je de facto instrumentálka, v níž se akustické piano noří z ambientního podkladu a jejíž načrtnutá rytmická složka leccos prozradí o vycizelovaném zvuku celého alba. Následující Muzika! má formát bližší klasické písni (3:47 min.), avšak jediné opakované slovo v kombinaci s tentokrát svižnou elektronickou hudbou Former FIA President Max Mosley, sports presenter and father of four Gary Lineker, TV presenter Sophie Morgan who was paralysed in a Read this articleRED Driving discount school supply is the largest driving school in the UK, and as such we have large numbers of pupils looking to start learning with us every day. otevírá dveře do nových světů, na první Moruši ještě netušených. Kdybychom neznali kontext včetně dalších písní alba, mohli bychom s trochou škodolibosti říct, že Jana Kirschner zde předvádí něco mezi zrychlenou Enyou, italským discopopem a našimi alternativci B4. První skutečně regulérní píseň Duch mesta (tedy píseň s textem) pak ladí nejen s názvem alba („Kam ma vedie ulicami noc“), ale také s koncepcí desky, která je více než první Moruša vystavěna na práci s elektronickými nástroji. Midi lidi by si píseň klidně mohli vypůjčit vedle Žbirkova Do člna. Píseň Zem domova kraj opět vyrůstá z ambientního úvodu, aby se rozvinula v mohutný chorální zpěv (zde se nabízí srovnání s cestou Markéty Irglové k jejímu novému albu). Zvuk je zde opět prioritou před srozumitelností do té doby, než se v další rovině (či zvukové krajině) vynoří sólový hlas s doprovodem marimby a elektroniky. A hra pokračuje. Píseň Premeny přináší variace na už zmíněné aranžérské prvky s cimbálem a fragmenty telefonního zvonění v pozadí. Závěrečná Potopa pak délkou přesahuje i úvodní skladbu Idú. Tentokrát jde však o – co do vývoje – dramatickou píseň s bohatým textem, v němž se setkáme se světem zahaleným v tmách, ale i s bílými dunami a hladící duhou. Jde tedy o syntézu bílé a černé, skutečně hymnické završení celého projektu, který vznikal v pěti zemích, v sedmi studiích a s obrovským množstvím hostujících muzikantů. Po Moruších už Jana Kirschner nikdy nebude obyčejnou popovou zpěvačkou.
Slnko Records, 2014, 48:57