Jimi Hendrix: People, Hell And Angels

Zajisté nikoliv každý potřebuje slyšet další dosud nevydanou verzi Hear My Train A Coming. Na někoho může působit kouzelnické tahání nově objevených nahrávek Jimiho Hendrixe z klobouku jako poněkud podezřelý trik. Nicméně dramaturgie alba People, Hell And Angels dává smysl a někdejší mistrův dvorní zvukař Eddie Kramer opět vykonal při průzkumu a rekonstrukci Hendrixových archivů kus pořádné práce. Zatímco předchozí „nová studiová deska“ Valleys Of Neptune (2010) zachycovala především pozdní období kapely The Jimi Hendrix Experience, dramaturgie People, Hell And Angels se zaměřuje na hledání nových spoluhráčů. Zahrnuje hlavně nevydané studiové nahrávky Band Of Gypsys, ale třeba i funkový kousek Let Me Move You natočený se saxofonistou a zpěvákem Lonniem Youngbloodem (hrával pro Jamese Browna či Bena E. Kinga), přítelem ještě z dob kytaristových začátků v roli sidemana. Nebo Mojo Man s dechovou sekcí či Somewhere se Stephenem Stillsem coby baskytaristou. Jistě, leckteré nahrávky působí nedotaženě, leckteří muzikanti Hendrixovi prostě nestačí. Ovšem zkoušení různých nástrojových kombinací i lidských konstelací vypovídá mnohé o vývoji Hendrixových muzikantských úvah.

Zmíněnou poctivou Kramerovu práci poznáte třeba při porovnání skladeb Somewhere a Crash Landing, jejichž odlišné verze s necitlivými dotáčkami vyšly v kontroverzní produkci Alana Douglase na LP Crash Landing (1975). Nejde o fakt, že Kramer má dnes k dispozici nesrovnatelně mocnější studiové technologie, může čistit, rovnat, „nakopávat“ dynamiku, ale spíš o pocit alespoň základní zvukové autenticity, že takhle to Hendrix možná opravdu zamýšlel.
Kvalitu People, Hell and Angels pochopitelně nemůžeme srovnávat s žádnou z řadových desek, vydaných za Hendrixova života. O hyenismu vyškrabávání archivů mrtvých umělců už bylo napsáno dost. Ale památku kytarového vizionáře tahle deska neznectí, každý ví, že jde o záznam hledání, nikoliv o fi – nální dílo. A v Hendrixově případě bývají zatraceně zajímavé i kousky, které protagonista možná nahrával jen kvůli zjištění „přátelé, tudy (pro mne) cesta nevede“.

Experience Hendrix/Sony Music, 2013, 52:48