Byť název alba je totožný s CD tria pianisty Joachima Kühna s hráčem na guembri a oud Majidem Bekkasem z Maroka a španělským perkusistou Ramonem Lopezem z roku 2009 u téhož vydavatele, jedná se kompletně o skladby nové. Co zůstává, je přítomnost vyjmenovaného tria, které je však na této živé nahrávce obklopeno šestnáctičlenným jazzovým orchestrem bytelného nástrojového obsazení, se čtyřmi hráči na plátkové nástroje, čtyřmi trumpetisty, čtyřmi trombonisty a rytmickým kvartetem. Nehrajícím kapelníkem je americký trombonista, a v celé Evropě, včetně naší jazzové komunity, dobře známý pedagog Ed Partyka. Název hr-Bigband je neofi – ciálně užívaným pojmenováním big bandu frankfurtského rozhlasu, který patří k řadě německých orchestrů vyznačujících se mimořádnou kvalitou a spoluprací s předními evropskými a americkými sólisty (s tím frankfurtským hráli třeba Michael Brecker, Mike Stern, Bill Cobham aj.). Album Out of the Desert Live vzniklo na JazzFestu Berlin v listopadu 2010.
Repertoár tvoří tři samostatná témata (Fresh Air, Lichtquelle, Der Wanderer) a čtyřvětá skladba Klangzeit in vier Farben / Zvuk času ve čtyřech barvách. První část nazvaná Klangeinführung / Zrod zvuku je větším dílem klavírním sólem Joachima Kühna, v němž si posluchač užívá barevnost a fúzující stylovost jeho hry. V ní lze identifi kovat nejen časté parafráze na starší styly jazzového piana, ale také odrazy klasicistní vážné hudby – vše opředeno volnými improvizacemi. Sólo od poklidného počátku se stává dynamičtějším, až se před závěrem připojí celý hr-Bigband, který po free pasáži opět předá slovo Kühnovu klavíru. Následující part Klänge des Himmels / Zvuky nebes je duetem až baladického charakteru Joachima Kühna s tenorsaxofonem Tonyho Lakatose. Uprostřed se však Lakatosův tenor setká s tenorem Juliana Argüellese a vše skončí v ryzí freejazzové orgii. Po ní velmi kontrastně přichází dlouhá pasáž Bekasova sóla na santir (guembri) ve třetí části nazvané Balini. Bekas si téma této části napsal sám, a také si v ní zazpívá – pouštní klid v závěrečné pasáži vybuchne rytmicky improvizací klavíru: skladba plynule přejde v orchestrální zvukovou smršť Dampfmaschine / Parostroj zachovávající orientální melodický základ tématu. Z masy hudby se postupně vynořují krátké vstupy různých dechových nástrojů, v závěru opět expresivní zpěv Majida Bekkase. Za ukázku velmi živé, až živočišné hudby, lze považovat i tři samostatné Kühnovy skladby, které Klangzeit in vier Farben předcházely. Orchestrace skladeb Fresh Air, Lichtquelle a Der Wanderer je zvukově celistvá, sólově je určena především Kühnovi a Bekasovi, sólisticky se předvést hráčům big bandu umožňuje jen úvodní více než čtvrthodinová Fresh Air, opět s Lakatosem, Argüellesem, navíc se představí trumpetista Axel Schlosser a kytarista Martin Scales, který jeho orientálně laděné sólo převezme v tvrdě rockovém stylu. V Lichtquelle Bekas zapěje a zahraje sólo na oud v bohaté škále výrazu, ke konci rozechvěné předivou hrou Ramona Lopeze na tabla a perkuse. Der Wanderer si ponechává díky Lopezovi orientální rytmický podkres a je vizitkou toho, jak Kühnovo trio hraje v běžné své produkci a hr-Bigband se dostane ke slovu jen symbolicky v poslední půlminutě. Domnívám se, že Kühnovo trio s Bekasem a Lopezem už dlouhá léta tvoří zdařilou fúzi avantgardního jazzu s doteky arabské hudby, aniž by z toho čněl úmysl zneužívání soundu etnické hudby.
ACT Music/2HP, 2011, 71:27