Název Cross Culture si můžeme vyložit dvěma způsoby. Méně obvykle se termín coby „Kultura kříže“ (tuším) používal v Americe pro označení přímočaře duchovní tvorby. Tenhle význam Lovano na mysli určitě neměl, což ovšem neznamená, že v rozjímavých kusech jako Myths And Legends nemůžeme zaslechnout mystiku málem coltraneovskou. Jasnější souvislost tak vede spíše k obvyklejšímu významu: komunikaci napříč kulturami, křížení kultur. Saxofonista a skladatel zlehka navázal na první album s Us Five Folk Art (2009) a zdůrazňuje „lidové“ kořeny jazzu, pevné vazby mezi Afrikou a Amerikou. A s chutí se prokousává hluboko do podloží: třeba když se jeho G-mezzo soprán saxofon proplétá s kytarou hostujícího Lionela Louekeho, rodáka ze západoafrického Beninu, v důmyslné spleti zvolání a odpovědí Journey Within. Nebo když rovnou zaduní obřadní bubny a zavibruje západoafrický balafon v Drum Chant.
Právě dvojice bubeníků/perkusistů Francisco Mela a Otis Brown III často dodává, spolu s vrozenou Louekeho melodikou, hudbě „etnický“ nádech. Lovano ovšem nezavrhuje ani elegantní post-bopový proud (Royall Roost) nebo chuť střihnout si klasickou baladu (jediný standard alba Star Crossed Lovers, kde krom cituplného, nosného saxofonu potěší také příkladně něžné piáno Jamese Weidmana). Samostatnou kapitolu představuje zároveň intuitivní i promyšlená hra vždy úžasné dámy s afrem Esperanzy Spalding.
Na třetím albu a v pátém roce existence se zkrátka Lovanovo kvinteto Us Five dobralo mimořádně osobitého tvaru na spojnici kultur. Že by ideální moment k návratu na naše pódia?
Blue Note, 2013, 61:44