Nejnovější album Johna Zorna obsahuje dvanáct kratších „komprovizací“ pro elektrickou kytaru a elektrickou basu. Jako mnohokrát předtím, i toto dílo psal Zorn pro konkrétní interprety – Marka Ribota a Trevora Dunna. Po projektu Moonchild, opeře Astronome a albu Six Litanies for Heliogabalus i nové CD naznačuje, že svůj návrat k rockovým formátům myslí zcela vážně. Přestože jeho vyhlášení o novém nasměrování rockové hudby je třeba brát s rezervou (rock jako takový je přece jenom komplexnější sociologický fenomén, přesahující hudební rámce, než aby jej dokázal ovlivnit jeden člověk nebo seskupení), Enigmata jsou očividným důkazem toho, že ve své poetice povýšil rockové idiomy, podobně jako dříve jazzové a klezmerové, na svébytné strukturotvorné jednotky, či spíše bloky (zvukové i estetické). Skladatel, experimentující s možnosti skloubení strnulé rockové a metalové razantnosti s flexibilností jazzové improvizace v stabilněji koncipovaném rámci, a dvojice skvělých hudebníků zvou posluchače do vitálního chaosmu, kde se precizně strukturované tóny a hluky střídají s improvizovanými riffy a vykalkulovanými dozvuky. Stejně jako kdysi Zornovy etudy pro akustickou kytaru Eugena Chadbourna, i Enigmata natahují virtuozitu obou hráčů do divokých extrémů. Bravurně zvládnutá organizace zvuků se v nich snoubí s brilantní a empatickou interpretací autorského záměru. Je to po všech stránkách mistrovsky zvládnuté dílo, s obrovským prostorem pro individuální vklady interpretů. Zorn si pro ně snad ani nemohl vybrat vhodnější protagonisty. Jejich virtuozita, přizpůsobivost, dlouholetá multižánrová zkušenost a strhující nasazení rovnocenně přispívají k výslednému transovému výrazu.
Tzadik, 2011, 43:41
no můj komentář bohužel je, že ač jsem přihlášen, stejně se mi to neotrvřelo,,, 🙂