Album ÚCHYTKOM / CURSORILY (Hevhetia, 2007, 78:44) je de facto retrospektivou tvorby slovenského avantgardisty Júliuse Fujaka z let 2001 až 2007 v nejrůznějších konstelacích. V sedmi oddílech tu najdeme povětšinou dosud nevydané pozoruhodné víceméně komprovizace, jimž je společným jmenovatelem jakási postmoderní lyrika či snad lyrický postmodernismus. A klidně by se tu před substantiva daly přidat předpony proto-, meta- či hyper-, jakkoliv je Fujak-teoretik považuje za babylonsky zmatené. Zcela signifi kantně vše otvírá texturální mozaika Hy-ph-ol- -op-ho-ny, která by mohla být chápána dokonce jako Fujakův hudební manifest nebo sonická ikona. Smyčcová baskytara se zde setkává se semipreparovaným klavírem, zvuky hraček a psacího stroje v objetí s hyfosonickým samplerem Davida Šubíka (mj. kapela Zloději uší). Soubor tEóRia OtraSu pak prezentují ukázky ze ,soundtracku‘ k němému fi lmu F. W. Murnaua Nosferatu a poselství Mariánovi Vargovi Ranená H2O. V obou hraje klíčovou roli impresivní violoncello Jana Kavana. Marián Varga si osobně zahrál na syntezátor v jedné ze čtyř 4-ručních improv her, jež jsou nádhernými emotivními hudebními dialogy. Dalšími Fujakovými partnery jsou zde Vicki Ray (mj. členka The California E.A.R. Unit), brněnský skladatel Petr Graham a brazilský holofraktální improvizátor Eufrasio Prates. O čom mlčí tá žena pri semafóroch pre slepých je působivá hudební skládanka (jednotlivé části byly nahrány na třech různých místech) a vlastně niterná psychologická sonda, v níž Július hraje se zavřenýma očima a vciťuje se tak do světa nevidomých. Devět hudebních ilustrací k výstavě Veroniky Madajové opět potvrzuje Fujakovu schopnost napojit se na jiná umělecká díla. Jsou to něžné etudy hrané na (ne)preparovaný klavír simultánně s preparovaným cimbálem okořeněné poryvy z rádia a gramofonu. Závěr patří čtyřem komorním náčrtům pro trio – tedy violoncellistu Jozefa Luptáka, houslistu Igora Karška a hráče na klavír a hračky Ivana Šillera. Fujak tu využívá i princip koordinované improvizace a vlastně naznačuje jednu z cest, kterými se v současnosti vydává. Celkově skutečně impozantní kolekce, která by mohla být učebnicí pro studenty muzikologie.
Tou skutečnou učebnicí je však kniha HUDOBNÉ KORELA(K)TIVITY (Univerzita Konstantina Filozofa v Nitre, Filozofi cká fakulta, Katedra kulturologie, 2008, 110 stran), jakási spojená nádoba s recenzovaným CD. Autor zde v osmi kapitolách představuje sondy do rozmanitých oblastí současného hudebního světa od úvodní stati Podivuhodná tvořivost vnímání hudby přes rozbor hudební semiotiky jednoho z nejvýznamnějších slovenských muzikologů Petra Faltina, Pár slov k popu kdysi a dnes či vztah němého fi lmového obrazu-pohybu a komprovizace až po záslužný závěrečný apologetický článek Ambivalentnost periférnosti. Je to dobrodružné čtení, které v sobě spojuje hlubokou odbornost a zároveň i nespoutanou živelnost. Sám pojem korela(k)tivity „poukazuje na skutečnost, že tvořivost naslouchání je aktivována korelativní energií hudebních tvarů a vyjadřuje vztah vzájemné závislosti mezi znějícími tvary a tvořivým potenciálem posluchače“. V každém případě publikace, která stojí za podrobné prozkoumání.
V neposlední řadě je potřeba zmínit do třetice všeho dobrého společné DVD Fluff Modulation Jána Boleslava Kladiva a Júliuse Fujaka, které vyšlo jako příloha časopisu Vlna číslo 34/2008. Základ tvoří čtyři minimalisticky komponované videobrazy, které v sobě mají však zvláštní (anti)dynamiku, jež skvěle souzní s hudební stránkou. Zpomaleně a prolínaně natočený ruch pracovního dne na ulici, záběr na Bratislavský hrad a Dunaj s pozvolna proplouvajícími loděmi či obrovské hejno holubů na střeše domu v sobě skrývají esenciální vnitřní humor.
