Havaj není jen dovolenkový ráj či místo květinových slavností a hudby po vzoru Kučerovců. Žije zde mimo jiné i K. Leimer, elektroakustický skladatel a šéf zaběhlého labelu Palace Of Lights. V letošním roce se spoře, nicméně pravidelně vydávající firma vytasila hned trojicí alb, z nichž s prvním z nich THE USELESS LESSON (Palace Of Lights, 2007, 65:32) přišel sám principál. Sedmičku kompozic můžeme rozdělit do dvou skupin – strukturované kusy složené pro smyčcové trio a mocně dekonstruované tracky, kde tradiční struktura rozbředá do navzájem provázaných vrstev zvukových mas, obsahujících fragmenty původní konkrétnější hudby. Zásluhu na spíše neoklasickém vyznění desky má také trojice hostí, jež tíhne převážně ke statickému komponování. Leo Abrahams (experimentální kytarista se zářezy na deskách Briana Ena či Bryana Ferryho), Dwight Ashley (temný elektronik a spolupracovník Tima Storyho) i lapač zvuků Anoda pomohli svým vkladem barevnosti nahrávky.
Druhým pánem na holení je zvukový manipulátor a nadšenec Gregory Taylor. Jeho cesta k současnému zvuku vedla přes Jávu. Hudbě tohoto indonéského ostrova propadl již před pětadvaceti lety a skrze neobvyklé zvukové masy gamelanových těles se postupně propracoval až k experimentální hlukové scéně. Letošní deska AMALGAM: ALUMINIUM / HYDROGEN (Palace Of Lights, 2007, 43:43) přináší záznam živého 
vystoupení z amerického Wisconsinu a zastihuje Gregoryho na půli cesty mezi východoasijskou tradicí a experimentem západní civilizace. Základem mnoha kompozic zůstávají zvony, gongy a xylofony. Práce s jejich původním zvukem (procesing, syntéza, samplování a smyčkování) je unikátní vklad pana Taylora, kterým se liší od dalších experimentátorů vycházejících z tohoto unikátního zdroje (Forrest Fang, Loren Nerell).
I když Steve Peters působí na americké nezávislé scéně již od poloviny osmdesátých let, nemá na svém kontě moc nosičů obsahujících jeho hudbu. Album OCCASIONAL MUSIC (Palace Of Lights, 2007, 70:30) splácí alespoň částečně dluh, jenž vzhledem ke kvalitě jeho hudby narostl do olbřímích rozměrů. Odklon od doposud preferovaných hlukových instalací započal již na tři roky starém EP From Shelter a soustředěné tiché kompozice s jasnou strukturou najdeme i na nové desce. Devítka tracků je výběrem prací z let 1984 až 2003 a vzhledem k původnímu určení (hudba pro divadlo, instalace či film) se jedná o mimořádně barevnou, přitom stále komorní atmosféru. Jednou se zasníme s atmosférickým klavírem à la Harold Budd, podruhé zhustíme okolní vzduch akordeonem jak Pauline Oliveros, potřetí zaklesneme v asijském rajónu s řadou místních instrumentů (suling, rámový buben, gamelan…) nebo postavíme baladu jen na dívčích éterických hlasech dvou zpěvaček. Mimořádně vydařený výběr, jenž by si brzy zasloužil pokračování.