Druhé album se považuje za klíčové pro existenci kapely. Důvodem není jen test tvůrčího potenciálu pod tlakem , neboť repertoár na debut většinou vznikal v průběhu delší doby. Dvojka také testuje skutečné kvality kapely, ono okouzlení něčím novým už nefunguje. Hodně na to doplácejí především kapely s neobvyklým obsazením, jako jsou Tara Fuki tvořené dvojicí cellistek. Do této kategorie spadá i Kačkala, kterou tvoří čtyři až pět dívek zpívajících a cappela. Drží se přitom písňové formy, neutíkají kamsi do esoterického vzdychání a ševelení napodobujícího místy efekty ambietního house, jak to činí Yellow Sisters. To klade větší důraz na intonaci, rytmus i cit pro stavbu skladby.
Překvapení z toho, co všechno lze podat formou voicebandu a jak může jedna z členek okomentovat to, co zpívají jiné, na novém albu ENTRÉE (Pwl, 2008, 39:18) už nepřichází. Stejně nikoho už nepřekvapí náhlé zvraty v textech, které mohou banalitu „Pořídím si novou reflexní brašnu, to bude první zlom, jinak žít začnu“ změnit ve výpověď o bolesti duše zraněné při rozchodu: „Pořídím si novou reflexní duši, duši jež odráží, co se jí hnusí“.
Kapela už nepřišla s novým pojetím, už nerozšiřuje záběr, jako když od parodie na countryové balady přešla k hlubším výpovědím o ženském světě, majícím až básnickou hloubku a překvapujícím použitím prvků voicebandu. Stylově je Entrée zacílenější, orientuje se na komornější introvertnější skladby, i když přesahy ke country a r’n’b nechybí. Countryová halekačka Loser je ovšem pojata jako píseň vysílaná v rádiu a v r’n’b Poppies a Gone už nevystupují tak do popředí soulové prvky.
Energie – alespoň na desce – ubylo, dívky ji drží na uzdě, aby neuniklo poselství. Hlavní je posun v textech, které byly vždy největší devizou Kačkaly. Jsou stále básnické, stále vypovídají o tomto světě a ženském pohledu na něj. Ovšem jdou nyní více do hloubky, což ukazují už Úniky začínající slovy „Úniky z blízkosti, maso bez kosti, hledám oporu v měkkém prostoru…“. Také z nich čiší větší smutek než dříve. Autorské obnažení. A nový je přesah ke komentování aktuálního světa, což je nejzřetelnější v televizní písni Power Off s klíčovou otázkou „Do you believe what’s on TV?“, ve které jsou zmiňovány nejen reality show, ale i palestinský předák Jásir Arafat a kde dokonce zazní, že „revoluce nebude televizí přenášena“.
Tato skladba zřetelně vychází z dělnických písní, k jakým se obrátila i Chumbawamba, a naznačuje, kam se může obrátit kormidlo tvorby českoamerické pětice. Rozhodně by to mohlo být zajímavé a v době strachu z krize možná bez apriorního odmítnutí tématu z ideologických důvodů.
Oproti debutu je novinka vyzrálejší, zlepšila se výslovnost, čeština z úst Američanek je srozumitelná a bez přízvuku. Ovšem ladění občas stále trochu skřípe, sice se zlepšilo, ale nové méně rozverné a introvertnější skladby požadují maximální dokonalost. Co se snese v Test My Cool, zaměřené proti masovým médiím a tomu, kam tlačí lidi, neprojde v hlubokých zpovědích.