Kačkala: Vox

8_kačkalaTo, co předvádí dámské vokální kvarteto Kačkala na albu VOX (Silver Rocket, 2006, 29:37), je v našich krajích neslýchané a patří to k největším překvapením poslední doby. Ničím nepřikrášlený zpěv, u kterého víc než na zcela dokonalé čistotě záleží na autenticitě a prožitku, který nevylučuje nadhled, nachází srovnání snad jedině v zámoří. Nechci se rouhat ani srovnávat nesrovnatelné, ale protože mi ve chvíli, kdy píšu těchhle pár řádek, ještě znějí v hlavě Blind Boys OfAlabama (jsou dva dny po festivalu ve Stromovce), nacházím jistou paralelu právě tady. Jasně, Kačkala je úplně jiný žánr. I když čtveřici z poloviny tvoří Američanky, jsou bílé barvy pleti a tudíž typicky černé exaltované polohy také nepoužívají. Ale snaha všecko říct co nejpřirozeněji jen svým hlasem (i u Blind Boys je doprovodná kapela víceméně do počtu) je podobná. Písně Kačkaly nehledají stylové zařazení a mohou-li něco připomínat, jsou to nejspíš lomaxovské nahrávky amerického bílého folklóru (úvodní Have You Seen, zvukově zahuhlaná a šustivá jako z hodně jetého starého šelaku je samozřejmě v tomto smyslu dost návodná). A to i v té menšině česky zpívaných kousků, což je obzvlášť zábavný paradox. Melodika je tu ale přece jen odlišná, není – až na pár cílených výjimek – (pseudo)lidová. Docela dobře by bylo lze si ty písničky představit s rockovým zvukem. Jenže obalit je kytarami a bubny by právě nebylo ono. Ani v čistě vokální podobě totiž nepostrádají drive, syrovost, určitou tvrdost. Myslím, že Kačkala jsou docela drsné holky. I bez té roztomilé stylizace do ,cowgirls‘ s kolťáky, jak jsou k vidění na fotkách na svých webových stránkách.

Přidat komentář