Pravdu? Neočekávané tiché ustrnutí nad krásou obyčejnosti, nad návratem k čiročiré romské písňové prostotě. Zatímco převážná část česko-slovenských romských muzikantů se zhlédla ve světovosti, přičemž zrovna rompop se přitom hodně často kroutí v sebeparodických křečích, trojice herců z košického divadla Romathan zůstává na albu KAJ TE ŽAV (Indies Scope, 2008, 37:56) věrná vymírající romské hudební tradici: táhlým, žalostným písním halgató, odvěké reflexi nad žalostnou každodenností.
Kdysi je, nikým nedoprovázené, zpívaly především ženy, dnes ze sebe tímhle způsobem setřásávají problémy i chlapi. S divadelním vědomím, že málo znamená hodně, Milanu Godlovi, jeho synovi Jaroslavovi a Mariánu Balogovi s hostující Žanetou Štipákovou postačí jedna jediná akustická kytara a brzy je zřejmé, že cokoliv dalšího by rušilo. Melodie z nejjednodušších, rozedrané emotivní hlasy, skromné veršování a intimní bolestínství bez šelmovských pohledů do publika soustředěné na sebezpytující otázky a odpovědi, se v deseti skladbách proměňují v bezbřeze upřímnou průrvu do romské duše.
Původní hry romského divadla Romathan se také nikdy nepouštěly do dutých výkřiků a Kali Čercheň (Černá hvězda) z téhle cesty neustupují ani v původním repertoáru: když Žaneta Štipáková prosí hvězdu o štěstí a Boha, aby stál při nás, má to ráz autentické starobylosti; nečouhá z toho křečovitá uslzenost.
Přestože halgató je doménou slovenských a maďarských Romů, hodně písní z alba pochází z Ruska, což ale nic neznamená – potřeba vyzpívat se, když to na vás přijde, nezná hranic.
