O finském skladateli a klávesistovi Karim Ikonenovi a jeho souboru Karikko jsme se zmiňovali již v UNI 5/2008 v rámci rubriky Svět jiné hudby v článku o helsinském vydavatelství Fiasko Records. Teď přichází s novým opusem OCEANOPHONIC (Texicalli Records, 2008, 49:54), inspirovaným mořskými šířkami i hlubinami. Je to hudba, v níž jako by se odrážely a lomily na vodní hladině paprsky slunce. Ikonen postavil kapelu tentokrát jako sextet a z bývalého základního kádru zůstávají především bubeník Mika Kallio a kontrabasista Tony Elgland, nad jejichž rytmikou se vznáší jako oslniví racci vzletné tóny flétny Sonnyho Heinily a trubka Gunnara Halleho. Sám protagonista pak střídá klasické piano s fender rhodes a moogem a vytváří tak tu akustičtější a průzračnější atmosféru či naopak bublavé a kvílivé syntezátorové plochy. Zvláštní postavení má violoncellista Vincent Courtois, který vše doplňuje drobnokresebnými tahy. Právě pro něj a Halleho napsal Ikonen nádherný duet Satamatrilogian Neljas Osa (The Fourth Part of the Harbour Trilogy). Již název skladby Tangolla Paahan napovídá, že zde najdeme i ohlas jihoamerického tance v seversky mrazivém (a přesto do jisté míry hřejivém) provedení – tentokrát pouze v triu piano – kontrabas – bicí. Bigbandovou kadenci s mnoha (leckdy propletenými) sóly má kompozice Aina Kekria Kestaa. Ikonen opět dokazuje, že není žádný avantgardista, ale má smysl pro výstavbu i neotřelé nápady. A příjemnou třešničkou na dortu je pochopitelně společná improvizace Before The Dawn. Oceanophonic není oproti debutu tolik vícepolohové, ale právě proto drží perfektně pohromadě a působí vlastně dojmem mistrovsky promyšleného koncepčního alba. Každopádně to není jen nějaká provinční záležitost, ale dílo, které se snad v kontextu současného světového moderního jazzu i díky vydání u velké (byť de facto také lokální) nahrávací společnosti prosadí v širším měřítku.
