S melodiemi, které vás pohltí jako pověstná mořská mlhovina haar, se u skotské písničkářky počítá, se střídmým doprovodem zničehonic vyrůstajícím do zvukové katedrály jakbysmet a vlastně i s tím, že na britských ostrovech dnes sotva najdete silnější autorku protestsongů: ovlivněnou metaforičností lidové poezie a záměrně nezasazující ničivý úder přímo, ani když reaguje na aktuální dění.
Skladba Cover Your Eyes začíná jako romantická vzpomínka na mládí strávené v Aberdeenshire – „jeli jsme na stříbrné motorce, já byla Farrah Fawcett a ty Steve McQueen“ – a končí hořce pohrdavým obviněním miliardáře Donalda Trumpa, který v panenské přírodní rezervaci nechal buldozery rozhrnout nádherné duny a postavil tu navzdory veřejnému mínění golfové hřiště.
„Na Ludgate Hill hoří nebesa, město tají dech a malinký Král ptáků se choulí v mrazu stejně jako poutníci,“ zpívá Polwart ve vyklenutém, bubny a dechy umocněném hymnu na podporu tábora Occupy London před katedrálou sv. Pavla.
Vystudovaná filozofka se na palčivější straně života s neomylným instinktem pohybuje od samého začátku: ještě v řadách skupiny Malinky složila v roce 2000 na album Last Leaves hluboce lidskou píseň Whaur Dae Ye Lie? o ženách ze Srebrenice.
„Nic mi vlastně nechybí a to je možná ten důvod, proč jsem posedlá podělanými životy druhých,“ vysvětlila kdysi empatická písničkářka svou neposednost obecnými, i osobními dráždivými tématy.
Vydává vlastní, hodně úspěšná alba, chytí se ale i pozvání a výzev: zpívala třeba pro The Beautiful South a Battlefield Band, s Future Pilot A.K.A. a indierockerkou Emmou Pollock založila hip-popovou skupinu The Burns Unit, s triem Lau natočila skvělé EP Evergreen a v roce 2009 táhla mezinárodní písničkářský Darwin Song Project. Odtud si vypůjčila dojemnou, s Gunning Davem společně složenou skladbu We’re All Leaving: přemýšlení, do jaké míry ovlivnila Darwinovu práci O původu druhů smrt dcery a odtažitý vztah k víře.
Ztráta blízkých, její následky a katarzní prozření jsou klíčovými tématy alba: v Strange News nesentimentálně, přesto s vnitřním zármutkem zpívá o umírání bratrance a v gabrielovsky vypjaté a vtahující Half Mile o třicet let staré vraždě jedenáctileté dívky Susan Maxwell. Vrchol alba, jednu z nejbolestnějších a nejuhrančivějších skladeb, co kdy Polwart složila, se nakonec rozhodla nikdy neuvádět na koncertech.
Co si představit pod střídmým doprovodem? Folkrock jako na předchozím albu This Earthly Spell? S excentrickou akordeonistkou, zpěvačkou a programátorkou Inge Thomson? No to asi ne, bratr Steven Polwart s křehkou akustickou kytarou tomu také neodpovídá. Hudební krajinu alba dotváří indické harmonium, samply dechů, přírodních a ambientních zvuků, bubny a produkce Iana Cooka ze skotské alternativní skupiny The Unwinding Hours. Karine Polwart zvolila sice místy snivý až intimní výraz, s narůstající tragičností a naštvaností ho ale převádí do hudebně dramatičtější podoby vzpírající se jednoznačnému určení. Na tom ale u těžko zapomenutelného alba houby záleží.
Hegri Music, 2012, 43:21