Objevit repertoár pro duo, sestávající z flétny a perkusí, není jednoduché, ale flétnistka Kim McCormick si ví rady: dokáže přesvědčit dosti široký okruh skladatelů, aby jí a jejímu spřízněnému perkusistovi Robertu McCormickovi „šili“ kompozice přímo na tělo. Na albu těchto členů Opera Tampa Orchestra McDuo najdeme takto získaných tvůrců 
hned sedm – a ne ledajakých. James Lewis (1938) se ve své původní verzi Tampanery inspiroval Bizetem; i když ji přepracoval pro McDuo, je to patrné (i ze závěrečného citátu). Daniel Adams (1956) rozbíhavě krouží kolem základního motivu a nápaditě ho transformuje. Sděluje to ostatně i názvem svého Between. Paul Reller (1962) svůj jedenáctiminutový opus přímo pojmenoval McDuo a dal si záležet, aby oběma interpretům poskytl šanci k co nejbarvitějším kombinacím jak v projevu flétny, tak marimby. Stephen Montague (1943) byl vůči duu ještě vstřícnější: jeho 2 Dirges – 3 Dances nabízejí prostor různým flétnám, marimbě, cymbálům a gongům a střídají nálady jak aprílové počasí, od ráznosti a živosti po jemnou uhlazenost, nabídnou východoevropský folklór a sklenice na víno, s nimiž se k hraní připojí i obecenstvo, neboť premiérová produkce se odehrála na Piccolo Spoleto Festivalu v Charlestonu. Howard Buss (1951) zase chtěl ve svých Stellar Visions dokázat, že i v tak minimálním obsazení lze prostřídat celou škálu postupů od mystiky, meditace a poklidného pobrukování až k intenzivnímu forte. Taiwanský rodák Chihchun Chi-sun Lee (1970), dnes žijící v korejském Seoulu, je autorem Thin-O-O, což v jazyce hoko značí něco jako z temného nebe se vyřítí bouře; to samo o sobě věstí hudební zpracování. A konečně moravský rodák Hugo Weisgall (1912–1997) ve svých čtyřdílných Tangents zřejme potěšil duo rozmanitými možnostmi, které mohli s patřičným gustem rozehrát: od naprosté uvolněnosti k waltzovému rytmu, od ragtimového náznaku k perpetuálnosti, to vše střiženo atonalitou nebo – jak kritikové přiznávají – spíše vysokou chromatičností.
Takový je obsah. A provedení? Mc-Duo nejen že vystihuje různé eventuality tohoto výběru, dokáže je i plně využít, akcentovat, přičemž zejména souhra, protihra nebo podehra flétny a marimby je natolik brilantní, že si ji znovu a znovu vychutnáváme. A tak nad kaskádovitým perkusněním rozmarně i skočně trylkuje flétna, chvílemi uvážlivě skladbu zdůvěrňuje, pak zase marimba (pro) následuje flétnový úprk, flétna jí ulétá do výšek a zase se k ní navrací, jako by žadonila o sblížení, opětovně se odpoutává, leč (hudební) přitažlivost oba nástroje sloučí. Muzikanti využívají všech fines od teatrální velebnosti přes smršť gongu, kovové drnčení, hlubinné pohřmívání či dramatizující dunění (to perkuse) po hedvábnou melodičnost, trojčení i plesání, svištění, vznosnou vzlínavost, rozjuchanost s občasným zaržáním až po skřivánčí vzlet (to flétna). Jde skutečně o víc než jenom interpretaci předloh.
Jestliže McDuo nabídlo poměr interpretů ke skladatelům jedna k sedmi, v případě CD Astral Vinyl je to opačně: dvanáct skladeb Stephena Barbera tu hraje American Repertory Ensemble, Tosca Strings, The Boiler Makers, The 
Meridian Arts Ensemble a trio, sestávající ze sopranistky Lucy Schaufer, hráče na bicí Derrena Dykea a skladatele u klavíru, tedy na jednoho autora připadá pět souborů. Barber je velice známý, ba proslulý skladatel, který spolupracoval s kdekým od Barbry Streisand či Stevieho Wondera po Josefa Zawinula, Horace Silvera nebo Mose Alliso na. Je řazen do ranku hudby komorní a ve dvanácti položkách na nové kolekci představuje své eklektické umění v různých „šaržích“ od vylehčené skladby pro smyčcový kvartet přes hutnou orchestrální záležitost až po pěveckou produkci zmíněné sopranistky. Všechno, co nám předkládá, je přínosné, vystřižené jako ze žurnálu, bezchybné, poutavé, až chytlavé (v tom kladném smyslu slova), a dokonce jakoby osobité. To jakoby neuvádím náhodou, stejně jako předtím označení eklektismu. Na řadě míst totiž shledávám inspiraci díly řádky předchůdců, snad nikoli bezprostřední. Pro charakteristiku jeho pojetí komornosti mohu uvést třebas Marbles, vyznívající v podání Lucy Schaufer muzikálově (což zřejmě našla v předloze). Astrální hudba Stephena Barbera má všech pé, které mít mohla a měla; je imaginativní, spojuje dokonce experimentální záchvěvy s obvyklým nástrojovým obsazením. Ale zpoza buku na to všechno zírá (snad s respektem) George Gershwin (a možná za jeho zády další kolegové). Té osobitosti jaksi něco chybí – snad živelnost, samozřejmost, nehledanost, pokusnictví vabank. Ale to nic nemění na tom, že jde o perfektní řemeslo, které si své posluchače rozhodně najde.
To Christopher Shultis se svým výběrem „hudby z pustiny Nového Mexika“ Devisadero z let 1995 až 2007 se jeví jako tvůrce naprosto neučesaný, nekonformní, experimentující. Jeho Openings v podání University of New Mexico 
Wind Symphony, řízené Ericem Rombachem-Kendallem, mají svéráznou divokost horských oblastí, což je zdůrazněno průkazným akcentem na perkuse. Očividná rozdílnost čtyř částí je obsažena v názvech: Mouth, Mind, Eye, Ear. Songs of Love and Longing pro sopranistku Leslie Umphrey, doprovázenou pianistou Falkem Steinbachem, se váže k jednotlivým místům komponistova putování od Williams Lake po Osha Loop Trail, a třebaže je pěvkyně pojímá spíše jako operní árie, nejsou neseny v tradičním duchu, nejsou odezvou na něco obdobného, naopak vyzařují objevitelskou kuráž a nehledanost výrazivou. Téměř patnáctiminutovou kompozici a little light, in darkness prozařuje Carrie Koffman se soprán saxofonem s New Mexico Winds za zády. Závěrečných šest miniatur z oddílu Devisadero, který dal pojmenování celému albu, už dohrává sólově klavírista Falko Steinbach. Opětovně souvisejí s putováním, s divokou krajinou a jejími nádhernými partiemi, jež vidíme alespoň na fotografiích v přiloženém bookletu. Fičí v nich vítr, cvrlikají ptáci, svítí naplno slunce (dokud vás nepřepadne temnota), svérázně zvučí ticho – to vše najdeme v tomto hudebním cestopisu Christophera Shultise, jehož krédem je: „Moje hudba je zvukem toho, co slyším, když cestuju, výsledek toho, co mi nabízejí pěšiny, po nichž kráčím. Jejich originalita vyvěrá pouze z faktu, že je to moje putování a ne vaše. Složil jsem ji, protože jsem musel.“ Ano, spontaneita zážitků i jejich hudebního vyjádření činí z tohoto alba záležitost vpravdě výjimečnou.
Kim Mccormick, Robert Mccormick: McDuo – Works for Flute and Percussion (Ravello Records, 2011, 73:58)
Stephen Barber: Astral Vinyl (Navona Records, 2011, 59:42)
Christopher Shultis: Devisadero – Music from the New Mexico Wilderness (Navona Records, 2011, 59:07)