Labelu Petera Kuhlmanna alias Pete Namlooka jsme se v minirecenzích už věnovali. Dnes shrneme vydavatelský výron hyperaktivního elektronika a nadšeného zahrádkáře za poslední necelý rok a přihodíme i pár přírůstků věrného druha Uwe Schmidta, dnes nejvíce známého jako Senor Coconut, jinak ale nejaktivnějšího jako Atom Heart nebo Atom™.
Jako první se nám představí Wolfram Spyra, dlouholetý spolupracovník Petea Namlooka. Jeho nejnovější album JANUARY IN JUNE (Fax label, 2009, 71:33) je věru velkým překvapením. A nutno podotknout, příjemným. Zatímco celou svoji kariéru se pětačtyřicetiletý experimentátor prezentoval jako hudebník, který má blízko k ambientu, retro elektronické škole berlínského střihu a klubovému technu, na loňské novince se prezentuje jako hudebník, který má vztah k rocku i jazzu. Intenzivní cestování po střední a východní Evropě, zřejmě ve studené části roku, v něm zanechalo melancholické nálady, které se promítly do většiny z osmi kompozic. Na rozdíl od kolegy Namlooka, který své jazzrockové spády podepírá několikaletou praxí ,v oboru‘, Spyra vstupuje na novou půdu. Na rozdíl od společných jamů Virtual Vices, je album January in June prosté ostrých fusion zlomů a spíše táhne semiakustickou káru (s živou kytarou, bicími, fi eld recordings,…) na specifi cké, a nutno podotknout, silné atmosféře. Ještě jednou, velké a příjemné překvapení.
Nerozluční přátelé Pete Namlook a David Moufang alias Move D přichystali i během posledního půl roku několik nových alb. První z nich XX: TAYGETE* (Fax label, 2009, 65:54) završuje druhou desítku společných jamů ve svých domácích studiích v Heidelbergu. Dvacáté album se nese v tradičním kosmickém duchu elektronických dlouhých výprav. Tentokrát v pomalejším rozpoložení. Názvy obou částí alba ,hmota‘ a ,antihmota‘ navozují pocit jisté akademičnosti a realita po hudební stránce vcelku, bohužel sedí. ¨
Hned další album je po dlouhé době vzpomenutí na staré dobré ambient ní časy. Pete Namlook zhurta načal svoji pomalou trilogii XXII: PEARL* (Fax label, 2009, 60:00) kompaktní hodinovkou, která místo syntetických linek postavila své základy na hlubokých dronech. Ne neděste se, nečeká vás další introvertní sonický výzkum a la New Organic Life. Celá série Pearl si zakládá na povlávající melodice a relativní aranžérské přístupnosti. Jen první díl sází na katedrální mohutnosti vydestilované z akustických zdrojů. Je zajímavé, z jak rozdílných zdrojů je schopen Namlook utkat podobný autorský výsledek.
Dvacátý díl společného studiového, ale i příležitostného pódiového jamování mezi Move D a Petem Namlookem se musel nějak oslavit. Pánové se rozhodli, že ze své dvacetidílné ságy namixují set, který proletí evolučním způsobem od prvního do nejčerstvějšího loňského přírůstku. Výsledkem je deska THE EVOLUTION OF MOVE D • NAMLOOK (Ambient World/Fax label, 2009, 79:15). A ruku na srdce, kompaktnost celého výběru jasné ukazuje, že rukopis už oba pánové mají dlouho vyhraněný. Navíc jim zřejmě odrostli potomci, poněvadž místo sedmi dílu za první dekádu, stačili za poslední čtyři roky nasekat hned 14 dalších CDček. Chill-out, ambient, techno, analogové vzpomínání a pocitové výpravy, jak do vesmíru, tak do lesa za vlastní humna. To jsou nástroje a cíle, které se v čase u obou pánů nemění. A jak se ještě dozvíte, ani měnit nebudou.
Další úkrok stranou nás čeká s Krystianem Shekem, technařem, který to na třetí řadovce pro Fax nečekaně vyklidnil. A dobře udělal, neboť u předchozí sterilní řadovky War jsem se opravdu neměl čeho chytnout. Letošní novinka se zaštítila postavou ISRAFILA (Fax label, 2010, 52:56), anděla s trumpetou z Islámu nebo archanděla Rafaela v křesťanském podání. Jako kdyby tato postava roztáhla křídla nad východem i západem a dala vzniknout spíš poslechovému než tanečnímu elektropopu ve středním tempu, který má neobyčejné vnitřní napětí. Album navíc velmi funkčně dobarvují hostující zpěváci v několika skladbách. Škoda jen zbytečného tanečního uklouznutí v poslední třetině alba.
Zatímco první ambientní díl Petea Namlooka překvapil už svou existencí, druhé pokračování XXIII: PEARL II* (Fax label, 2010, 70:26) se už muselo potýkat alespoň s existencí svého čtvrt roku starého předchůdce. A autor na to šel lišácky. Nejdříve nečekaně na začátku alba vzkřísil ducha nesmrtelné série Silence, která prokopala Namlookovi cestu z undergroundu do širokého povědomí. Posléze, v další více jak desítce kratších skic, prezentuje sám sebe jako hudebníka, který je schopen rozehrát ambientní hru nejen na ploše více jak hodiny, ale stejně efektní je i v dvouminutových střípkách, které tvoří složitou mozaiku prostředního dílu Pearl série. Pete se blýskne konkrétními tématy s akustickými instrumenty, průhlednými new age něžnostmi, ale také, podobně jako v prvním dílu, zakaboněnými dark ambientními mračny těsně před bouřkovou průtrží mračen.
Hned měsíc po vydání druhého dílu ambientní série Pete Namlook přichází s XXIV: PEARL III* (Fax label, 2010, 61:34). (Alespoň prozatím) závěrečný díl je ve svém výrazivu pokračováním obnažování základních elementů kompozic na úkor tlustých atmosférických dek, které k ambientu samo sebou patří. U Namlooka ale podobné elektroakustično (ať už hrané naživo, nebo vyzobané samply kdoví odkud) je i po více než 250 deskách naprostou novinkou. A jako nováček si Pete nevede špatně. Nejde sice ve svých experimentech až na úplné dno a pokaždé nechává základní smyčky sedmnácti částí tohoto dílu částečně rozpité v dozvucích, přesto je množství jednotlivých fragmentů desky velmi pestré. Zřejmě za to může nastupující jaro a zahrádkářská vášeň, že ambientní deska, z pera workoholika, který už zase atakuje metu jedné desky měsíčně, má tak jednoznačně pozitivní vyznění.
Konec snění. Dnešní představení nových autorských příspěvků Petea Namlooka musí zakončit spolupráce s Move D. Tentokrát, a to pozor, v komickém funky stylu! Deska XXI: STRANGER I* (Fax label, 2010, 64:46) sice není odleskem slávy všech těch zkouřených géniů, jako jsou George Clinton nebo Bootsy Collins. Dvojice z Heidelbergu má s P-funkovými hrdiny pouze společnou lásku k dlouhým minimalistickým jízdám s psychedelickým efektem. Ty tentokrát u Namlook/Move D mají podobu tradiční improvizace, kde nečekaně, v dlouhých pasážích dostane prostor hutný basový groove, který odliší jinak standardní výlet obou pánů od těch předcházejících. V druhé kompozici, s vtipným názvem Sorry, We Are Hippies, navíc dojde k bratření s velmi podvratnou ,orientální‘ hrou na akustickou kytaru, která desce přidává ještě ulítlejší rozměr.
A teď už konečně za Atom™. Jeho loňská podzimní deska MUSTER (Rather Interesting, 2009, 50:00) je podobným šokem, jako před 30 lety deska Beaubourg pro milovníky Vangelise. I zde se hyperaktivní Němec pouští do avantgardního, ani ne výletu, rovnou puťáku, který milovníci sladkých latino coverů Senora Coconuta prostě nemůžou zvládnout. Uwe Schmidt se totiž inspiroval reliéfy barokních zahrad, tak jak se jeví na fotografi ích z oběžné dráhy. Dohromady se míchají ornamenty s rozostřenými detaily snímků, a právě tyto detaily se staly ideovými semínky, padesátiminutové kompozice. Uwe ji vyplnil elektronicko- rytmickými, na kost oholenými hudebními vzorky. Ty mají představovat jednoduchou a přitom jedinečnou stavbu zahrad. Výsledek jejich lo-fi zobrazení na obrazovce je pak způsob, s jakým s oněmi vzorky pracuje. Neustále se s nimi míchá, variuje, jednotlivé části se překrývají a díky maximálně několikavteřinové délce tak dochází k hudebními exivalentu Braunova neustálého neuspořádaného pohybu v click’n’cut podobě. Kdo doposlouchá celých padesát minut alba, měl by dostat zdarma permanentku na celou letošní Alternativu.
Zatímco u desky Muster vyžadoval Atom™ posluchačovo heroické nasazení, u následující desky MUSIC IS BETTER THAN PUSSY (Rather Interesting, 2009, 50:00) nevyžaduje naprosto žádné. Schmidt se vrací do taneční minulosti a nutno podotknout, jde na to z té nejhorší stránky. Jako pomocníky si bere k ruce archaický house, funk a dvojsmyslné narážky, které vyrobily jeden z nejhorších obalů poslední doby. Jak říkal kolega z Radia Akropolis: „Je to vždycky průser, když chlap začne primárně přemýšlet pérem.“ Tato deska je toho jasným příkladem.
Na závěr alespoň trocha optimismu. Na Apríla přispěchal Atom™ s novou deskou. Jmenuje se jednoduše 1i3835tra3m3 (Rather Interesting, 2010, 50:00) a tentokrát se kolekce osmi kompozic tváří jako další „soundtrack k nikdy nenatočenému fi lmu“. Tento snímek je existenciální drama. Kamera buď dlouze, takřka pod mikroskopem zkoumá stékající kapky po oknech, chaoticky švenkuje po obyčejné ulici plné každodenního cvrkotu nebo sadisticky neopouští zrak z pomalu tlející domácí květiny. Ano, nejnovější přírůstek do diskografi e pana Schmidta, je prvním ambientním albem umělce po 15 letech. Tentokrát se dostane dokonce i na melodie. Táhlé, zadumané, ke kterým netřeba rytmů, zpěv nebo patetická sóla. Atom™ si vystačí se svojí elektronikou a drobnou akustickou výpomocí saxofonu, xylofonu a elektronických ornamentů všeho druhu. Tahle deska není pouze pro fanoušky, ale pro jakéhokoliv fanouška dobré muziky. Konečně.
Pozn.: Alba označená symbolem * vyšla ve dvojdiskovém provedení. Vedle klasického stereo CD je posluchači k dispozici i vícekanálová verze alba v DTS 5.1 formátu.