Projekt Kora Et Le Mechanix není třeba domácím příznivcům nezávislé elektronické hudby představovat. Dvojice Michal Kořán – Filip Homola během posledních pěti let několikrát dokázala, že jejich minimalistické tiché vize ustojí mezinárodní konkurenci a dokazuje to i nové album METROPOLIS (Polí5, 2010, 43:09), jehož primárním spouštěčem byla výstava obrazů Iva Pelichovského, autora obalu remixové desky dua Excursin Forte. Pelichovský se, podobně jako dvojice hudebníků, rád obrací k industriálním tématům, která ztvárňuje jedinečně minimalistickým způsobem. Titulní půlhodinová svita je tedy primárně pokorný doprovod k výstavě a DVD katalogu malíře, a nutno podotknout, že na rozdíl od debutové desky, která svým chladným odstupem sondovala vesmírná zákoutí, letošní novinka ideovým zaměřením propašovává do aranží překvapivě velké množství hutné muzikantské hlíny. Klavírní náčrtky občerstvují klasické smyčkovitě hlukové podklady, které tu a tam doplňují samply krátkých rádiových proslovů v angličtině. Pokud Pelichovského kresby zpřítomňují velebnou opuštěnost industriál ních staveb, pak nalezli v Kora Et Le Mechanix chápavé vypravěče, kteří výsledný efekt pouze podtrhují. CD edice navíc přináší trojici kratších kompozic, ,singlový‘ edit základního tématu, a dvě skladby, které odkazují svým striktním vyzněním spíše ke čtyři roky starému debutu.
Pokud má domácí nezávislá scéna nějaký dluh v podobě nevydané nahrávky z první poloviny devadesátých let, pak jednou z nich je určitě ZAHRADA (Polí5, 1992/2010, 53:58), ambientní epopej Jaroslava a Michala Kořánů, která ležela až do začátku tohoto roku nepochopitelně v šuplíku. Nepochopitelně z toho důvodu, že v době jejího dokončení byl hlad po nové muzice stále enormní a posluchači byli otevření okrajové hudbě víc než v dnešní, reklamou a mediální masáží nalinkované době. Základem desky jsou do písmene polní nahrávky, které bráchové sbírali na chatě rodičů na Šumavě během letních prázdnin. Jejich bezstarostná atmosféra pak vybízí samovolně k lehkému doprovodu v duchu tehdejších vzorů – Briana Ena a řady klasických minimalistů. Vedle Kořánů, kteří na nahrávce vystřídají velkou řádku akustických nástrojů (včetně pověstného Orloje snivců), ale i primitivní elektroniku a sampler, představí i několik hostí (především v kousku Ta naše jediná a nejlepší, který je záznamem domácího narozeninového koncertu). I dnes deska neztratila nic ze své magie. A to jak po obsahové, tak technické stránce. V době, kdy Biosphere, Loren Nerell nebo Alio Die teprve objevovali tiché bezbřehé teritorium ambientního tichého království, v Čechách vznikla nahrávka, která měla v tomto ranku světové parametry. Nemluvme o tom, co by se stalo, kdyby… Ale buďme alespoň rádi, že album je konečně k dispozici. Polí5 vřelé díky
