Tři okolnosti se prolnuly v této výborné nahrávce. Hraje tu skvělý pianista Joachim Kühn (n. 1944), aktivní účastník zrodu avantgardy, současně vnímavý muzikant ke každému aktuálnímu dění (slyš letitou spolupráci s Majidem Bekkasem). Pak tu je talentovaný představitel současného ruského jazzu, skladatel a altsaxofonista Alexey Kruglov (n. 1979), navazující na řadu sovětských i současných ruských progresivních jazzmanů. Třetím podstatným momentem je přirozené stylové zabydlení obou v avantgardní hudbě vyjadřující se formou free jazzu. V tom je Kühn doma už od dob, co byl členem týmu Ornetta Colemana a Kruglov je zase následníkem saxofonisty Vladimira Čekasina, člena freejazzového tria s bubeníkem Tarasovem a pianistou Ganělinem, které proslulo v sedmdesátých letech. Vlastní hudbu Kruglov představuje s vlastními formacemi, aktuálně s triem Krugly Band. Na albu Indentification (Leo Record, 2011) hraje na altku či tenora bez hubičky, na hubičku samotnou, na zobcovou flétnu, piáno a upravený klavír. Na CD Seal of Time (Leo Record, 2010) hraje v saxofonové škále od sopránky k barytonsaxofonu, na klarinet, na basetový roh, který svým rozsahem obsáhne klarinetový zvuk od sopránu po basový, dále na hoboj a fagot. Lze tedy říci, že je dechovým multiinstrumentalistou. Na novince s Kühnem však hraje výhradně na altsaxofon, což je ostatně hlavní nástroj jeho inspirátora Ornetta Colemana.
Na albu jsou tři tituly od Kühna, tři od Kruglova a dvě od Colemana: Researching Has No Limits a Homogeneous Emotions. V obou skladbách dvojice ukazuje, čím byl avantgardní Coleman osobitý – skládal jednoduchá melodická témata, která v průběhu skladby nemilosrdně rozkládal volnými improvizacemi. Kruglov sám přispěl třemi tématy: úvodní Poet je zasněná písnička, v níž si altka pobrukuje v hlubších polohách, než se odhodlá k dravější improvizaci. Podobně Waltz For You je spíše melancholické téma, ale s výraznou Kühnovou hrou v úvodu a v sólu uprostřed, Kruglovův saxofon se zde však nakonec rozdráždí do extatických poloh až několik minut před opět lyrickým klavírním závěrem. Colourfull Impressions naproti tomu odkazuje na dráždivou gospelovou výrazovost vrcholné tvorby Johna Coltranea. Zde se Kruglov blýskne dlouhým free sólem a mezitím mlčící klavír ho v témže duchu vystřídá. Snad „nejdrsnější“ pasáží je free dialog v Kühnově Because Of Mouloud… Na svědomí má Kühn ale i nejbaladičtější skladbu Desert Flower. Řekl bych, že free jazz je tím „krotčejší“, čím menší počet spoluhráčů tvoří skupinu. Když k tomu přidáme vliv evropské hudební tradice posvěcené a kultivované vážnou hudbou a dobové souvislosti jazzu, pochopíme, proč hudba dua Joachima Kühna a Alexeye Kruglova, byť zařaditelná k free jazzu, nepůsobí tak divoce, jak některé přes půl století staré nahrávky průkopníků tohoto závěrečného období zrodu jazzového vyjadřovacího jazyka. Doporučuji proto se nahrávky nebát, je v ní neskonale více života, než v mnohé současné tvorbě evropského jazzu.
Winter & Winter/2HP, 2014, 58:23
