vlastní náklad, 2010, 62:27
V knize Borise Viana Pěna dní zabije dívka Alise filozofa Jean-Sol Partra zbraní zvanou „srdcerváč“. Stejný název si zvolila tříčlenná pražská formace l’Arrache-coeur, hrající podle vlastních slov směs „bordunové vokálně-instrumentální elektroakustiky, moderního folkloru, klasiky a jazzu“. Co si pod poněkud komplikovanou definicí máme představit, nám vcelku rychle objasní debutové album této skupiny, pojmenované rovněž po vianovsku: Le poulet noir neboli Černé kuře, Rarach, Plivník.
Bordunovou hudbou míní její autoři souzvuk elektrifikované niněry a galicijských dud Daniela „Olafa“ Kahudy (milovníci městského bigbítu si ho pamatují z nadějné kapely Tajné slunce) s akordeonem Františka Tomáška a klarinetem Hanuše Axmanna, mimo jiné člena orchestru Národního divadla. Právě on je hlavním autorem instrumentálních skladeb, které dohromady tvoří perfektně vyváženou sbírku hudebních emocí, od brechtovského Tanga ze zapadlého námořnického pajzlu přes mečivý a kvákavý Danse ma cabre s ozvuky lidových písní až po ethno jam session se strohým titulem Take 7.
Základní sound tria doplňuje tu altsaxofon Pavla Zlámala ze stále populárnější Obří broskve, jindy vokál sopranistky Kamily Hokynkové a především bicí všestranného Miloše Dvořáčka. Pro silný podíl klarinetu a basklarinetu na výsledné podobě nahrávky se nabízí srovnání s Clarinet Factory, ovšem s tím rozdílem, že muzika l’Arrache-coeur nepluje éterem jako oblak mystického dýmu, nýbrž se drží při udusané zemi francouzského venkova.
„Spirituální temnota vlakového přejezdu, monotónní melancholie autostopu, mletý standard, kozí tanec,“ tak i onak popisují tvůrci náladu svého nezařaditelného CD, které si zaslouží pozornost nejen kvůli dokonalému zvládnutí jednotlivých nástrojů. Když se to všeho schopným plivníkům hodí, klidně si v rámci své poetiky vystřelí z Ivana Mládka, jehož tremolo ladně smíchají se skotskou veselicí. Není divu, že jim jejich rychle rostoucí fanouškovská základna říká i druhým, méně publikovatelným jménem Tři č…ci s dudama. Ten má mimochodem rovněž ženský ekvivalent v podobě skupiny Pět p…čí bez dud. Ale o té snad až někdy příště.
