V říjnu minulého roku oznámilo indierockové duo Arab Strap ukončení desetileté spolupráce, která za sebou zanechala šest dlouhohrajících desek, tři živáky a čerstvou bilanční výběrovku. Rozchod proběhl podle obou pánů v dobrém, a co víc, ,v nejpříhodnější dobu‘, na vrcholu. Za důvod rozpadu považují čím dál větší muzikantskou diferenciaci a studium jejich bočních aktivit jim v tomto dává za pravdu. Takřka časově identicky působící sólové projekty (rok vzniku 2000–2001, dvě stávající dlouhohrající desky, letos zkraje roku očekávaný třetí plnometrážní přírůstek) jsou zvukově diametrálně odlišné. Kytarista a zpěvák Malcolm Middleton se drží rockového kopyta a s novou deskou hlásí příchod novinek v bombastickém velkoaranžmá s podtitulem „pop pro všechny, kteří ho nemají rádi“. Vedle toho trochu strejcovský submisivní vousáč a klávesák Aidan Moffat, jenž si sólově nechává říkat L. Pierre, se již od počátku vydal směrem, který by od něj málokdo čekal. Už první album Hypnogogia šokovalo elektronickým downtempem, jemuž vládla kvanta různě dlouhých samplů vážné muziky. Žádné texty, sloky a refrény, pouze hypnotické střední beaty a party smyčců, harfy, dechových nástrojů a operní zpěv z často naprosto rozdílných zdrojů, pospojovaných a promísených dohromady v radikálně odlišný výsledek. To je metoda, kterou Aidan použil i u druhého, vyklidněnějšího alba Touchpool, jehož nálada prostoupila ,dovnitř‘. S letošní novinkou DIP (Melodic, 2007; 37:46) přicházejí další změny. L. Pierre ještě více zpomalil, což v praxi znamená, že v polovině skladeb neuslyšíte rytmy žádné a pouze smyčcový cut and paste menuet Hike má rychlejší než extra pomalou náladu. Inspirace přírodou otevírá dveře koncertního sálu, kde najednou slyšíme křik racků, šumění moře či větru v korunách stromů. Překvapení hudebníci z velevážených těles se zmohou jen na pár tahů smyčcem, a tak Aidan zasedá ke klavíru s proškrtaným notovým zápisem Erika Satie, ze zákulisí ležérním způsobem diskutují dvoje trubky a znuděný tympánista doprovází tu celou ambientní nádheru na profánní banjo.
A co posluchači? Spousta z nich prý po koncertu doma oprášila turistickou obuv a triedr a vyrazila po létech znovu do přírody. Z těchto náznaků navrhuji, aby další koncert mohl proběhnout místo v koncertním sále na břehu jezera. Posluchači by to jistě ocenili. Jen složení budoucího orchestru dnes ještě těžko odhadovat.
