Andersenova pohádka totálně naruby: oslnivě krásná, panensky čistá labuť se promění v ošklivé, vyzývavým sexem a kabaretní temnotou posedlé káčátko, žádající o jediné: „Zabijte mě jemně“. Vlámské dívčí trio Laïs (Jorunn Bauweraerts, Annelies Brosens, Nathalie Delcroix) po tuctu let strávených na tradiční scéně, kterou lahodícím a cappella zpěvem starých vlámských lidovek pobláznilo kompletní Belgii a hezký kus sousední Francie, na novém albu THE LADIES SECOND SONG (Bang Music, 2007, 56:42) ventilovalo umanutou touhu svléknout národní kroj, obléknout si lascivní podvazkové pásy a konečně dostát jedné z inspirací svého názvu – řecká prostitutka Lais, co se uchlastala k smrti v náručí starořeckého filozofa Aristippuse, podle něhož životní blaho spočívalo ve slasti.
Táhne jim na třicet, založily rodiny, mají děti a ztratily zábrany. Dřívější nai vní sexy koketování sotva odrostlých holek dospěle zdramatizovalo: Jorunn na fotografiích kojí lidskou lebku, zatímco Annelies a Nathalie se vášnivě líbají. Provokativní, nelaciná, vtahující stylizace patří k současným Laïs – milovanému, napodobovanému symbolu obrozenecké víry v belgickou tradiční hudbu, schopnou v jejich moderním podání hravě konkurovat popmusic. Naprosto ojediněle vedené holé hlasy nechávaly v uplynulých letech stále častěji doprovázet kapelami Kadril, Fluxus nebo Ambrozijn. Dávné, výhradně ve vlámštině zpívané skladby dostaly znovu do fóra (‚t Smidje pak málem nahradila státní hymnu) a když vydaly sborník oblíbených, vlastnoručně objevených středověkých textů, hned se po něm zaprášilo.
Lidovky z antwerpských vesnic o senosečích a vílách ale brzy ustoupily fascinaci smrtí, bolestí a marností, což výrazně zaznělo na předcházející nahrávce Douce Victime. Svou představu o smrti a bezútěšnosti prý Laïs mají, i tak nyní daly přednost povolanějším: vedle vlastních textů, zhudebnily básně W. B. Yeatse, Paula Verlaina nebo Pabla Nerudy.
Folkrockové muzikanty pak vystřídali mladí elektronici, avantgardisté a postpunkeři ze zásadních belgických kapel: Dead Man Ray, Zita Swoon, Telex, The Partchesz, Black Cassette a Antwerp Gipsy Ska Orchestra.
S většinou anglicky zpívajícími Laïs společně triumfují coby skladatelé a producenti. Zmrazili dosavadní tušení, coby tak u Laïs mohlo v písni nastat a dnes by vám proto neporadil ani sám Erasmus. Akustické pasáže zvolna přecházejí až do hardcoru a sofistikovaného elektro ambientu; před hlasy se rozprostírá prostor nebo jim naopak nezbude než se prodrat skřípotem loop pazvuků a nalézt si cestu za Verlainem v marockém transu (A Clymene) nebo k rumunské lidovce Witte Bij, v níž za tlukotu bubnů zpívají s Nerudou o světě poskládaném z kamenů a opuštěných ostrovů.
