V roce 1976 použili pro svou muziku Jan Garbarek s Ralphem Townerem, čili saxofonista a kytarista, silným větrem na norském pobřeží rozezvučený strunný nástroj, který její tvůrce Sverre Larsen nazval po řeckém bohu jménem Aeolus Aeolianovou harfou. V roce 2005 pro letní JazzBaltica Festival v Salzau sestrojili u břehu nad vodou výtvarník Ilja Tabakov se známým avantgardním saxofonistou Vladimirem Tarasovem jako artefakt vzdušnou konstrukci, na níž rozvěsili v duchu dálněvýchodních inspirací trubkovou zvonkohru, nikoli však bambusovou, ale kovovou. Magickou atmosféru místa tak obohatili o vánkem jemně rozeznívaný minimalismus. Uprostřed této instalace, na její podlaze na kůlech ve vodě, obklopeni křehkým zvukem na sebe narážejících úzkých trubiček, rozehrávali své improvizace, nazývané jednoduše Part I až Part XI, kontrabasista Lars Danielsson, vibrafonista Christopher Dell a trombonista Nils Landgren. V pět hodin ráno 4. července 2005 tak vznikla originální, zvukově i atmosférou jedinečná nahrávka SALZAU MUSIC ON THE WATER (ACT Music/2HP, 62:40, 2006). Celá tato událost byla nápadem producenta Siegfrieda Locha, zakladatele vydavatelství ACT, jednoho z vizionářů evropského jazzu pro toto století. Do nálady nás vtáhne hned úvod alba, přímo dojem mystiky letního rána: cinkot v lehkém vánku se pohybujících trubiček – občas větru napomůže některý z muzikantů, zpěv probouzejícího se ptactva a první tóny kontrabasu. K tomu se přidruží klidné tóny vibrafonu a zamyšlená samomluva trombónu. Skladby nemají názvy, jsou společnou inspirací chvíle. Je to hudba melancholická, nezrcadlí neurotického ducha civilizace, jak mnohé současné hudební proudy žádají. Naopak. Přitahuje nás, abychom po skončení tohoto koncertu sedli na opuštěné lavičky v rozích této konstrukce a nerušeně naslouchali zvukům věkovitějším než celá slavná člověčí historie. Znějí však také rychlejší pasáže, nenápadná bezeslovná vokalíza, zvuky a údery na tělo kontrabasu, hra smyčcem. I v těchto chvílích však slyšíme dál nerušeně zpívat ptáky ve stromech na břehu, což svědčí o tom, že živá příroda hudbu trojice Danielsson, Dell, Landgren uznala za nerušící složku jejich ranního rituálu. Vladimír Kouřil
