Švédský kontrabasista a violoncellista Lars Danielsson navázal po dvou letech na svůj úspěšný projekt Liberetto, který nabídl melodické skladby na pomezí jazzu a vážné hudby. Jako důležitý partner, dokonce spoluautor repertoáru, zůstal od prvního alba mladý arménský pianista Tigran Hamasyan, dobře známý i z tuzemských jazzových festivalů. Stálicemi v sestavě jsou také bubeník a hráč na elektronické nástroje Magnus Öström, bývalý člen progresivního švédského tria E.S.T., a kytarista John Parricelli, zdánlivě nejméně nápadný člen sestavy, který však v Hamasyanově kompozici Swedish Song překvapí hlukovými stěnami. Další klíčový aktér alba, trumpetista Mathias Eick, má sice status hosta, ale bez jeho účasti by byl projekt polovičatý. Právě na souhře trubky s kapelníkovou basou, respektive cellem, totiž stojí přibližně polovina desky.
Liberetto II je vůbec postaveno spíše na spolupráci různě poskládaných dvojic nebo trojic a jen zřídkakdy se ke slovu dostanou všichni hráči jako plnohodnotná kapela. Výsledkem je komorní a z větší část baladická nahrávka s důrazem na melodie. Příznačná je třídílná suita Tima/Blå/Violet, ve které se Eick s Danielssonem představují jako dva autonomní hráči, kteří hrají současně a přitom spíše vedle sebe než přes sebe nebo proti sobě. Trubka zazáří také v úvodní Grace, ve které je jako další host Stingův kytarista Dominic Miller. V dalších skladbách pak sestavu doplní ještě izraelský perkusista Zohar Fresco (stálý člen dalšího Danielssonova projektu, tria s polským pianistou Leszkem Możdżerem) a dánská zpěvačka Cæcilie Norby. Její vokál se sice rozezní až v závěrečné skladbě Beautiful Darkness, nicméně tato dáma byla i producentkou alba (Danielsson pro změnu před časem produkoval její silnou desku Silent Ways).
Přestože Liberetto II není album pro sólovou basu (a sám autor svůj dominantní nástroj často mění za violoncello), inspirativních kontrabasových pasáží, především v kombinaci s pianem, si posluchač užije dost. Zajímavá je také role Magnuse Öströma, mimořádné postavy severské scény (viz jeho autorské album Thread Of Life z roku 2011). Právě jeho bicí jsou sice nenápadným, ale přesto důležitým prvkem, který jinak v klidných melodiích ukotvenou nahrávku lehce nadnáší. V závěrečné skladbě Beautiful Darkness je pak právě Öström autorem elektronického doprovodu, který posouvá jinak převážně akustický projekt opět o kus dál. Velkou silou alba Liberetto II je jeho dramaturgie a volba hráčů, nástrojů a vyjadřovacích prostředků. Není jasné, jak si mezi sebe rozdělili role Danielsson jako většinový autor, Norby jako producentka a ostatní hudebníci. Síla nahrávky je zřejmě výsledkem práce všech aktérů. Chvála se bude snášet především na Danielssonovu hlavu, protože on projektu propůjčil své jméno. Liberetto II je však kolektivní dílo, projekt, v němž má každá drobná skladba své místo a kde vše dohromady tvoří jeden hudební příběh.
ACT, 2014, 50:14
